Zlikatost

Histořice: Pán a Toaleťák

2012-02-22T19:14:00.000+01:00

Mám dvě historky. Jednu dnešní a jednu starší. První si sem chci jen poznamenat, abych nezapomněl, protože je kouzelná a ohledně té druhé mu můžete poradit a sdelit své názory, protže byla fakt WTF.

Kouzelná: Kdo mě zná, ví, že moc rád cestuji vlakem. Je to prostě pecka. Možná jezdím vlakem radši než autem! Ale jen možná, jsou to oba dva tak odlišné způsoby frousání, že se to nedá srovnat. No ale k histořici. Vlak stál na nějakém nádraží (z důvodů anonymit to neprozradím). Dlouho. Dlouho. Dlouho. Už jsem se nudil. Civěl jsem z okénka. A najednou se tam objevil pan výpravčí. Civěl jsem na něj. A pak se vlak rozjel. Pan výpravčí se možná díval mým směrem, ale přes zapatlané okénko to nebylo až tak moc přesně poznat. Prostě jsem mu ale pro sichr zamával. A on?! On smekl čapec a jemně se mi uklonil. To bylo tak milé! Jeden by mu i pohled poslal!

WTF: WTF historka bude trochu obšírnější, protože nevím, jak to pojmout, aby to dáválo aspoň trochu smysle. Jde o to, že jsme dnes měli v plánu udělat si cool výlet. Pak jsem si vzpomněl, že už je semestr a musí se tedy chodit do školy. Cajk. Zredukovalo se to jen na nákupy jídla a kravin pro radost. No a vlastně je to jedno, prostě jsme se rozhodli, že prvně půjdem do Makra, uděláme tam rychlou vozíkovou objížďku, popadneme pití a pojedeme do Teska. Cajk. A už bude to WTF.

Mě napadlo, že potřebuji toaletní hajzlpapír. V Makru a podobných velkých obchodech dělám rád to, že pokud jsou role vystavěny pěkně vysoko a na sobě, tak tu hordu obejmu. Je to měkké a miloučké. Jenže ouha. V oddělení toaleťáků stojí nějaká paní. Říkal jsem si, že se budu chovat solidně a jen si vyberu. Normálně. Šel jsem kolem různých druhů toaleťáků, až jsem se dostal k Zewě, kterou jsem si původně chtěl koupit. Užužuž jsem chtěl popadnout žlutý pakl, když v tom ke mě ta nějaká paní přiskočila a povídá mi: "Mohu vám pomoci s výběrem toaletního papíru?". Myslel jsem, že je to nějaká paní, co je jako já a dělá si z lidí legrace. Čeká na jejich reakce. Hluboce jsem to ocenil! Samozřejmě jsem řekl, že ano, že jistěže! Ať mi poradí, jak si mám toaleťák vybrat. Fakt jsem byl zvědav, jak moc dobře to má připravené. Rohodil jsem u toho rukama, abych dal najevo dostatečný zájem.

Paní ukázala na tu Zewu a řekla: "Tady, jak vidíte, je bílý, tady je žlutý, bílý a broskvový..." a tím popsala spodní řadu regálu. Zarazil jsem ji. Ptám se: "A to je všechno? To mi je jen vyjmenujete? Já myslela, že mi toho řeknete víc. Třeba i něco o používání a tak...".

A v tuto chvíli jsem poznal, že to není srandopaní. Že to myslí vážně. S křečovitým úsměvem říká: "No ne, já vám chci nabídnout jen toaletní papír... záleží, jestli chcete jemný nebo extra jemný...". Jsem zklamaný. Říkám "dobře. Fajn. Pokračujte."

Paní pokračuje vrchním regálem: "Tohle je extra bílý a vedle je bílý...".

Přerušuji ji slovy: "Extra bílý?! Co to je?! To je jako víc bílý než ten vedle?"

Paní: "No... ne. Ten je bílý a ten je extra bílý."

Já: "No, ale jaký je mezi tím teda rozdíl? Jeden je bílý, jeden je extra bílý a ani jeden není víc bílý?"

Paní: "Heleďte se, to nemá cenu. Vyberte si sama."

Začal jsem si vybírat. Pak jsem řekl: "to nemá cenu, ta paní mě rozhodila! Nemůžu si vybrat!" a vrátil jsem se k našemu vozíku. Ale protože jsem si chtěl koupit žlutou Zewu (která asi teda není extra bílá), musel jsem se pro ni vrátit. Prvně jsem nakukoval za kuchyňskými utěrkami, jestli tam paní ještě je. Byla. Nechtěl jsem zdržovat nákup. Rozběhl jsem se k regálu a vyrval z něj pakl žluté Zewy. Nerozhlížel jsem se. Pelášil jsem pryč a tisknul si pakl na hruď. U košíku jsem se dozvěděl, že jsem měl vzít ještě jeden fialový. Běžel jsem zpět k regálu.

Obdobným způsobem jsem popadl fialový. Paní mě zastavila. Že pro mě má dárek od Zewy. Dala mi jednu rolku. Civěl jsem. Řekla, že to je fialový, když nechápu ty druhy. Poděkoval jsem. Paní si myslela, že jsem dementní. Ale dala mi papír zdarma. Fialový. Když nechápu rozdíl mezi bílým a extra bilým.

Ukončím to tím, že jsme tam byli hodinu a stálo to pjet hadráků. FOTO (nahoře můžete vidět ten toaleťáček, co jsem dostal prézentem):

Jak na rande. Part I.

2012-02-10T23:26:00.001+01:00

Docela často se mi stává, že se mi tady v redakci hromadí pořadavky, prosby a stížnosti ohledně jedné věci. A to o té věci, že jsem vám nic nenaradil ohledně randění (to je věc!). Budu na to dneska rejagovat. Věc se má totiž tak, že nechápu koncept rande. Celého randění. Je to na mě moc divné a složité. Pak mě napadlo, že jsem prokazatelně několik rand patrně i absolvoval. A stejně to furt nechápu.

Nicméně jsem o tyto rady byl nedávno pořádán přímo. Ne do redakce, ale prostě přímo IRL (IRL je dobrá zkratka, přijde mi děsně profi. A to proto, protože jsem děsně dlouho luštil, co to znamená, protože jsem jetel. Pak jsem na to přišel a od té doby to semtam užiju, když si na to vzpomenu. Abyste se nemuseli namáhat, pokud byste museli: inrýllajf). No a na ten kont jsem si řekl, že já umím radit totálně ve všem a tak bych jako něco vyradit mohl. Přeci jen, jsem pokladní truhlice rad a nezklamu sám sebe, když už jsem si ten titul udělil!

A pak jsem se zase dostal k tomu, že v tom moc radit nemůžu. Z pana principa mého dělání chápání randů (což je docela kulatý omezenec). Jak chcete někomu radit, jak udělat dojem? On to pak vezme, udělá to přesně tak a z rande se stane jedna velká lež. Nebudete tak totiž poznávat toho někoho, ale mě. Skrze moje rady. Budete tedy poznávat mě (částečně, zprostředkovaně) přes někoho. No uznejte, to je pěkný osmrk. To bych nechtěl ani já!

Tak a už k té klasické krucialitě, motivaci už jsme měli. Jestli ve vás dělá pocit, že ne, tak dělejte jiný pocit: jakože jo. Co se mi totiž nedávno nestalo (sic!)? Přišel jsem na to (vymyslel jsem), čím uděláte rande genyjální. Je to úplně jednoduché. Záleží to jen na výběru restaurace. Ono totiž když mají lidi hlad, tak nejsou vrlí. Proto byste se měli jít někam najíst. No a když dobře vyberete plac kam, máte vyhráno a rande můžete zhnojit jen tím, že váš randí partner není úplně echt (vy jste echt, znáte totiž mou radu. IRL se tím ale moc neohánějte).

Tak už to přijde, teď: byl jsem v úchvantné malé italské restauraci. Na stole byla svíčka! Ale ne taková ta čajovka, do které z nudy sypete sůl a pepř, protože je to prča. Prostě vysoká elegán svíce na tepaném černém svícnu. Nevím, co znamená slovo tepaný IRL, ale přesně tak ten svícen vypadal. Přesně tak, jak to slovo zní. Vedle něj byla na stole rudá růže. No paráda. Hned jsem si připadal, jakože dneska poprvé a fakt na fest randím! Dokola mě nevtíravá italiáne hudba a (a to je to nejhlavnější!!!) tam byla obsluha, co se FURT usmívala. A to je přesně to, podle čeho máte vybrat tu restauraci! Podle usmívajícího se personálu!

Zaprvé máte plné bříško dobrého jídla (pizzy), takže nemůžete být naštvan a zadruhé jsou kolem vás usmívající se lidé, takže vám to sekundárně dělá den! Pecka. Takže když chcete jít na rande a děláte chtění, aby to bylo echt, jděte tam, kde se usmívají! To je prostě celé tajemství randění. Dneska jsem to rozlousk. Tečka.

Jen vám nemůžu říct, co to bylo za restaurant. Mám v plánu tam chodit i nadále. Kdybych to prozradil, chuchvalcovaly by se tam davy a já už bych si tam v klídku nezarandil. Není nutné, aby to byla italská restaurace. Klidně může být třeba kolumbijská nebo jen se střechou a oslem. Je to mňouk. Hlavní je ten personál a poživatelné jídlo. A ano, můžete začít dělat namítání, že jídlo uvaříte doma a další jiné jistě oprávněné námitky. Berte na vědomí, že nechápu, co je to rande. Ale dnes jsem měl fakt pocit, že na nějakém jsem!

Jak na pleť a kosmetiku

2012-02-09T16:39:00.001+01:00

Vaše obavy se nemusí obávat, že by snad měly započít svou aktivitu. Můj článek bude přínosný pro všechny. I pro chlapy nekosmeťáky! Článek vám sdělí, jak vypadá kosmetické vyšetření zdarma a po jeho přečtení možná budete mít touhy jít za kosmetyckým poradcem z lékárny.

Jdu si to takhle dneska do lékárny a je tam fronta. V tom ke mě přiskočí nějaká slečna asitakylékárnice a ptá se mě, jestli chci otestovat, co mám za typ pleti. Nedlouho předtím mě otravoval tarifář, který vůbec nebyl ftipný, a tak jsem řekl, že jo. Že jdeme testovat moji pleť. Aby věděla, že to myslím vážně (a zároveň abych ji zbavil pocitu, že mě obtěžuje), započal jsem na místě radostně poskakovat. Dále jsem sbalil ruce do pěstiček a tiskl si je k hrudi. Zabralo to! Vzala mě stranou. Ke stolečku. Byl přeplněn blbinama. Posadil jsem se. Byl jsem skryt za reklamními cedulemi na lékárénské výrobky. Nikdo nás tedy neočumoval.

Slečna se mě zeptala, jestli používám nějaký krém na obličej. Zíral jsem na ni. Ještě chvíli. A pak jsem vyklopil, že mě nedávno večer poprvé napadlo, že bych si měl nějaký koupit. Protože je zima a má pleť je omrzlá. Optal jsem se, zdali je to důvod, proč ke mě přišla a chce mi otestovat pleť! Zírala ona na mě. Pak to vyrovnala a usmála se. Pobral jsem, že jsem se asi nechoval moc normálně. A tak jsem to narovnal tím, že jsem vykřikl, že jsem nadšen!

Vytáhla takovou divnou věc s obrazovečkou a sosákem na konci. Že mi to připlácne na pleť a zjistí, jak je hydratovaná. Řekl jsem, že to nechci na obličej, že je to umazané od jiných obličejů. Řekla, že to čistí. Usmál jsem se, že teda cajk. Pak jsem musel povykládat, kolik toho denně vypiju. Taky cajk. Stroj mě nařkl z mírně dehydrované pleti. Necajk. Pak mi změřila mastnotu pleti. Taky pomocí toho chytrého bazmeku, který byl navíc kombinovaný s papírkem. Nějak nadprůměr. Asi taky cajk.

No a pak to přišlo! Vzala katalog a ukazovala mi, jaké přípravky jsou pro mě cajk! Tak jsem se dokola ptal, jak to používat. A taky na cizí slova, kterým jsem nerozuměl. Například slovo micelární. Pak mi řekla, že mají 2 výrobky, co bych si měl podle ní koupit, v akci i s kosmetickou taštičkou. Řekl jsem, že tyhle sety nesnáším kvůli těm taškám. Jsou všude. Musím se bránit. Řekla, že mi tu taštičku kdyžtak oddělá a tím to bude vyřešeno. Řekl jsem, že teda cajk. Pak mi i povykládala, co to koštuje. Znova jsem se optal na ty výrobky, co mi doporučila a do katalogu jsem si dopsal číslíčka, v jakém pořadí by se to mělo používat. Abych věděl. Chtěl jsem si to všechno koupit. Napadlo mě totiž, že bych si měl někdy koupit nějakou kosmetiku. Aspoň to vyzkoušet.

Řekl jsem jí to. Že si to všechno moc chci koupit. Že se vůbec neminula povoláním! A že to se mnou vydržela a všechno mi vysvětlila. Poděkovala a vzala mě k vytrýně s těma kosmetykama a ukazovala mi to real. Dala mi trochu krému z dózy, abych si ho nabablal na ruku a zjistil, jakou má texturu. Abych vypadal chytře, sdělil jsem jí, že jeho textura je krémová, asi jako u krému z dózy. Tvářil jsem se u toho odborně. A taky že se to leskne. Pak mi ukázala i tu kosmetickou taštičku. Byl jsem překvapen. Vypadala roztomile. Znovu jsem se zeptal na rozdíl mezi tubou a dózou. Vysvětlila mi to. Cajk.

Řekl jsem, že si to musím promyslet, jinak bych si to všechno koupil teď. A to bych pak nemusel být tralala. Ale že si to asi koupím zítra. A ona mi řekla, že jo! Že to tak bude cajk. Cajk. Poděkoval jsem a vrátil se do fronty na nákup v lékárně. Za chvíli ke mě zas přišla. Dala mi větší katalog. Poděkoval jsem a vzal si ho. Nakoupil jsem. Zas ke mě přišla a řekla, že našla nějaké vzorečky a ať si je vezmu a vyzkouším. Byl jsem dojat. Poděkoval jsem a zase jsem začal jemně nadskakovat na špičkách, abych ztvárnil radost a dojetí. Nacpal jsem to do kabelky. Znovu mi vysvětlila, že se to dává na obličej a v které fázi dne to mám užít. Báječné! Už se asi nebudu kamerádit s tarifáři, ale jen s lékárními kosmetyčkáři!

Jak zbohatnout

2012-01-31T14:58:00.003+01:00

Je divné, že jsem v tomto ohledu ještě nic moc hutného nenaradil. Je to přece taková klasická věc. Lidi chcou furt vědět, jak zbohatnout. Nebo jak otěhotnět. Nebo jak neotěhotnět. Ale hlavně jak zbohatnout.

Je pravd, že bych na toto téma mohl napsat celý seryjál rad. Ale všichni víme, že nejsem seryjálový borec (prvně si musím asi poradit jak na to), což ostatně dokazuje stále slíbené pokračování Prezentačních věcí.

Je tedy jasné, že jsem se musel rozhodnout pro tu nejhutnější radu z hutných rad, které se mocucují kolem bohatnutí. Čet jsem nedávno knihu a nějací chlápci, kteří nebyli hlavní postavy, tam zbohatli. Jak? Lotynka.

Je jasné, že jsem to tedy musel taky vyzkoušet. Neměl jsem dojem, že o tom hned pojednám tady, nicméně mi došlo, že se nejedná zrovna o lehkou činnost, která lze zvládnout levým zadním květináčem. Proto jsem napsal jednoduchý návod, který vás prostě nenechá na holičkách ani kadeřnicích!

Je totiž taková klasická zásada, kterou jsem právě vymyslel a která říká, že musíte jít lotynku sázet na poště. Jinak to neplatí. Sice to lze asi udělat i v trafice, ale tam nepřinášíte tu oběť. Oběť. Oběť. Musíte něco objetovat, abyste něco nafásli zpět. Takže se harcujete na poštu, otravujete se tam s uchrchlanýma smradlavýma otravnýma lidma a potom s paní u přepážky. To je ta daň za to bohatství, jinak to prostě neplatí.

Je tedy jasné, že musíte jít na poštu. To je cajk. Jak tam dojdete vám poradí někdo, kdo už tam někdy byl, nezapomněl to a je schopen nějakým stylem popsat cestu tak, abyste trefili. Kruciální problém je ve vlastní sázce. A nemluvím o tom, jaká vybrat čísla. Jde o ten tiket. Viděli jste to někdy? Je to taková žlutá (nebo jiná) podivnost, která má na sobě divná políčka. Úděs. Nevíte, jak to vyplnit a lidi kolem, co se tlačí zaplatit inkaso, na vás čumí jak na debila (myslí si, že jste chorobný lotynkový utráceč a navíc, že nevíte, jak vyhrát. Obojí po přečtení mých rad již bude nerentabilní).

Je jasné, že to bude potřeba strukturovat, abyste si rady a postup dobře zapamatovali:

Pamatujte si: hlavním problémem na vaší cestě za prachama není vybrat vhodná čísla, ale pochopit ten tiket!

Jak na Šťastných deset:

Já vyzkoušel Šťastných 10. Protože "šťastný" je hezké a milé slovo.

Tiket je divný.

Z jedné strany má moc políček a z druhé nesrozumitelný návod. Na ten můžete smrkat, naradím vám, jak na to.

Vyberte si číslo od jedné do deseti. Tolik křížků pak umístěte na více či méně vhodná čísla na tom tiketu. Těchto velkých polí, kam umisťujete [křížkujete] čísla, je tam celkem štyry, ale na to kašlete. Funguje to totiž tak, že máte jakoby 4 tikety v jednom. Je to zbytečně složité a z vašich kapes prachotažné, protože máte dojem, že jste za chudáka, když vyplníte jen jedno pole. Ale vám to stačí, máte totiž můj návod, se kterým nemůžete prohrát!
To číslo, které jste si vybrali, okřížkujte vpravo hned vedle těch křížků v hracím poli (jinak vypadáte jako idiot a paní pokladní vám to vrací a vy zdržujete frontu), aby bylo jasné, že jste v poli zakřížkovali 9 čísel, že jste jich fakt chtěli vsadit šest a né třeba štyry.
Pod tím zaškrkněte, že nechcete Králofskou hru. Nevim, co to je. Ale ušetříte. Stejně tak úplně dole zaškrtněte, že nechcete Šanci, protože když si ji necháte, platíte u okénka o 10,- víc a my přece chceme s co nejmenšími náklady mít co největší zisk.
Dalším úskalím je takzvaný vklad. Zase křížkujete, kolik peněz vložíte. Prvně jsem si myslel, že je to za každé číslo (jakože 10 krát *vybrané číslo od jedné do deseti*), ale není to tak. Klidně tam smrkněte 40,-. A jste chudší o 40,-.
Čím více čísel zaškrtáte a čím víc čísel trefíte a čím větší vklad dáte, tím jste pak větší pracháč, když to vyjde tak, jak má. Jinak jste se aspoň naučili podávat na poště tikety a moc s tím nezdržovat.
Jaká čísla natipovat:

Prvočísla jsou čistá.
Tlustá čísla jsou tlustá.
Imaginární čísla jsou kamarádská.

Je nutné, abych vás ujistil, že i když teď vím, jak zbohatnout a jistě tedy zbohatnu... a i když teda budu ten srdceryvnej pracháč, furt vám budu radit a poskytovat mozkovou oporu ve všech oblastech, které mám vyzkoumané. Tedy vlastně ve všech oblastech.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem se sama na poštu bojí, proto nehrozí, že rozfrcá prachy za tykety ve chvílích, kdy ji zrovna nebudete moct hlídat.

Jak na míchaná vejce

2012-01-10T18:40:00.001+01:00

Napadlo mě (vymyslel jsem), že už jsem dlouho nehodil do prostoru (vašich hlav) nějakou tu kulantní kulinářskou radu o tom, jak se co má a nemá vařit. Podle názvu příspěvku si odvodilové mohli odvodit, že mé moudro nepotřebují, neboť takové jídlo, jakým bezpochyby míchaná vejce jsou, umí uvařit každý. Ráda bych se těchto jedinců zeptal, co myslí tím "takové jídlo".

Takže jsme si klasicky ozřejmíme, proč bude i dnešní rada klasicky kruciální:

Může se ledabyle stát, že dostanete na míchaná vejce chuť. Jistě všichni chápeme základní principy tvorby míchaných vajec. Jenže to nestačí. Může se totiž přihodit několik nemilých věcí, která celou tvorbu značně zkomplikují. Díky mému článu na ně budete připraveni a nikdy nic nebude stát v cestě vám a míchaným vajcům.

Co k tomu potřebujete: Vajca, pánev, míchátko, máslo, šporák, dochutiny.

Detajly:

Vajca - na internetech jsem vyčetl, že potřebujete 3 na jednu porci. Ale je to docela málo. Vemte si 5, protože 4 je divné číslo. Pokud hrozí, že po vzatí 5 vajec v lednici zbyde jen jedno, vemte jich vždy 6. Lépe se přejíst než mít smutné vajíčko! Dalším (a velmi závažným) důvodem, proč mít vajec nečyři je ten, že se stane, že jisté části vajec se během dělání míchání ocitnou na šporáku, za šporákem, v jeho blízkosti nebo kdekoliv jinde a některým jedincům může připadat o něco méně hygienické jíst takovéto pánevní výskočky.

Pánev - zde mají výhodu šetřivci nebo přemýšleči nebo gastronomiční amatérovci, kteří mají doma jen jednu pánvu. Pokud jich máte víc, vyberte nějakou solidně velkou s vyšším okrajem, aby vám to moc nepadalo kolem, až budete pánev užívat stylem, jakým se používat dle mého názoru má. Velikost pánve také nepřímo nezáleží na počtu vajec. Je celkem mňouk, jestli 5 nebo 6 (zde upozorním, že pokud chcete dělat porcí vícero, nachystejte si buď vícero pánví nebo to dělejte sériově).

Míchátko - něco, čím budete tvořit první část názvu z dvoslouvného názvu tohoto pokrmu. Lépe dřevěné, nepoškrábe se pánva a taky je dobré, když je to zaoblené a né hranaté, protože se s oblíkem lépe oškrabává vajce, které je nasušeno v oblorozích pánve.

Máslo - to je tuk, který, trochu potřete pánev. Asi aby se to moc nepřipalovalo nebo nevim.

Šporák - o šporáku už jsem tu pojednal několikrát. Prostě věc, která stojí obvykle někde v kuchyni, má oční přebytky (čudlíky na ovládání tepla nebo plyna) a případně okénko. Dnes se zaměříme na plošky nahoře. Buď to jsou takové placatiny nebo hořáčky. Udělejte, ať to hřeje!

Dochutiny - chilli, curry a pepř nikdy nic nepokazí, pamatutje na to! A troch soli.

Jak na věc:

Vemte pánvu a plácněte na ni trochu másla. Pak rozkřachněte vajco o okraj pánve a jeho tekutý obsah umístěte do pánve. Pokud vám do ní spadne i spořápka, dělejte, jako když jste to neviděli. Je to daleko rychlejší, než když se to snažíte vydolovat. Takhle pokračujte dokud nebudete mít slizký obsah všech vajec v pánvi a skořápky o kteých víte (o neviděných nevíte!) někde mimo pánev. Nasypte dochutiny. Nedávejte moc pepře! Na konci vám řeknu proč.

Až teď udělejte šporák hřací. Ne dřív, zbytečně propálíte moc energyjí a plynů, než schopně nachystáte ta vejce (zkušenost!). Udělejte, ať to nehřeje moc, ale zase ne tak málo, že na to přesnatene mít chuť, než se to doudělá. Postavte pánev na šporák a začněte míchat. Jemně. Né kvedlat. Né se v tom furt rýpat. Solidně. Né jak mixér. Opatrněji. Snažte se, ať se to moc nepřipeče. Jestli máte rádi slizatější, odstavte pánev ze šporáku a vypněte ho, až to bude slizaté. Jestli máte rádi suchavější, odstavte pánev ze šporáku, až to bude suchavé. Když to budete míchat MOC a dáte MOC pepře, máte na konci šedavou kaši, která vypadá tochu jak mozek. Třeba mi to nevadí, ale jiným by mohlo.

Není na tom co pokazit, protože jste se v dělání míchaných vajec právě dokonale vzdělali!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí udělat míchaná vajíčka, co vypadají jako mozek a zároveň chápe základní principy tvorby míchaných vajec jakožto gastrolahůdky.

Předsevzetí do roku nového... 3#

2011-12-31T12:25:00.001+01:00

Já moc nechápu smysl tradic, ale na tom nezáleží! Přijde mi, že když tohle dělám každý rok, musím to udělat i ten nadcházející, jinak by to neplatilo. Takže tradice. Minulý minulý ročník si můžete počíst a inspirovat. Minulý ročník stučně nahrnu:

Jelikož jsem v jeho úvodu nastínil naprosto obdivuhodné rady (jak se má takový seznam předsevzetí dělat) a následně jsem se jimi řídil, nehrozí, že bych se tady teď rozezloval nad tím, jak jsem svoje předsevzetí nenaplnil.

Čiže. Naplnil jsem totálně: Pít víc kafe, Zapalovat si svíčky, Tvářit se jako blbec, Zůstat u Zlikatosti, Být Jesisem, Poukazovat na nedostatky kolemstojících lidí, Chřoupat mrkev, Zkusit znovu zpívat, Smát se během pití, Mizet lidem z dohledu během konverzace, Zakrývat si oči a pokřikovat, že nic neslyším, I nadále se bát rachejtlí, Zase si nezastřihnout vlasy, Oňufávat kdeco, Dělat vylomeniny a hodně zlobit, Vypadat neustále jako totálni profesionál, Broukat, Povalovat se v kavárnách.

Nenaplnil jsem (z podstaty věci to nešlo): Míň na sebe kydat jogurt, Drobky ze stolu smetat rovnou do koše, Kupovat si kornflejky ve velkých baleních, Domalovat rozmalované obrazy, V noci koukat do zrcadla, Nezapomínat furt všude svůj tubus, Vysedávat v knihovně, Malovat Fí oči každý lichý týden, Zalejvat kytičku, Nosit náušnice, Dělat častěji homoli, Omezit čištění skvrn na oblečení pomocí černé propisky.

Všechna předsevzetí pokračují do dalšího kola! No a protože už mám plnění tohohle nacvičené, přidám dle osvědčených rad nějaká další!

Zůstat.
Bablat na sebe lesky na rty.
Rtěnkovat.
Hlasitě smrkat a všechny tím rušit.
Skartovat!
Psát si hlášky, které jsou produkovány během řízení auta.
Naučit se vařit nové jídlo.
Prozkoumat další kavárenské prostory.
Samože nástrojovat!
Nosit prstýnek a nezapomínat ho furt někde.
Započít ty nové projekty, co je máme v hlavách.
Dělat stripy a né o tom jen canit.
I nadále dělat fufacím autům "PAC" pomocí smotaného papíru.
Víc se smát.
Naučit víc lidí wrrrruchat.
Nadále rozsévat svoje slova do okolí.
Předělat si bydlení (egen!).
Mluvit jako postižený nějakým stihem.
Používat kosmetické věci!
Výletovat.
Míň se bát.
Nosit fusakle.
Víc zmokat.
Nosit velké oblečení.
Brát prášky na hlavu.
Číst víc knih.
Mít stále rád ryby a furt o tom mluvit.
Jasmín!
Voňaviny.
Být princezna.

Jak na úspěšnou silvestrovskou párty

2011-12-30T23:44:00.002+01:00

Dlouho jsem přemýšlel, jakou další radu vám poskytnu. Vím, že dlužím dokončení mouder o prezentování a dělání prezentací a psaní skript. Nicméně ještě nedozrál čas a tak si můžete aspoň přečíst skripty (pokud vás ten boom, co způsobila, minul [tedy pokud jste byli v atomovém nebo podminovém krytu]).

Takže dál, abych se dostal k jadérku: momentálně vám můžu grandyjózně poradit v boji s plísní a nebo v tom, jak udělat super Silvestrofskou párty. Podle nadpisu je vám jasné, o čem bude rozsévané poučení. Došel jsem totiž k zázvoru, že rady o plísních chce každý, všichni se na ně třesou jak hadr po flusu (slepice na holi). Proto vám prvně naservíruji pártorady, abyste se mi sem museli vrátit s tím, že si počtete o plísních.

Tak. Je to totiž velmi aktuélní, jelikož je zítra Silvestr (než to tu ovšem všechno sepíšu, bude už dneska). Předpokládám, že pokud chcete nějakou párty dělat, již jste s přípravami začali. Že to máte promyšelné a tak dále. To beru jako jednu skupinu čtenářů. Ta druhá žádnou párty dělat nechce a nebo zapomněla a nebo neví, jak se taková párty dělá. Proto musí být moje rady natolik přelomové, aby ti, co mají něco nachystané, museli vše zahodit a začít znovu dle mých pokynů a ti, co nezačali a nemají zkušenosti, aby stihli vše nachystat. Tak a tím jsem zaručil, že mají obě skupiny stejnou startovní pozic.

A teď už Jak na věc!

Vy - jste na celé párty to nejvíc důležité. Lidi se někdy mnohou mylně myslet, že jsou to nejdůležitější hosté. To není pravda. Na párty vlastně ani žádné hosty nepotřebujete. Často se stává, že nikdo nedorazí a párty je tak pokažená. S mou radou číslo jedna se tak nestane, jelikož podle ní jste to hlavní vy. Takže dojděte, jinak máte ostudu a nepovedenou práty.
Hosté - pokud chcete, můžete pozvat nějaké lidi a doufat, že pochopí jedinečnost a genyjalitu vaší párty. Idejálnější stav ale je, když máte v záloze tak 2-3 věrné kumpány, se kterými obvykle trávíte dlouhé večery. Napříkad spolubydlící. Nikdy vám tak nehrozí, že hosté nepřijdou. V nejhorším případě odejdou. Pamatujte - čím méně pozvete nejistých případů, tím větší je šance na neomylný úspěch párty!
Hudba - v podstatě žádnou nepotřebujete, pokud máte televizi. Ještě lépe je počítač či nojbuk, ve kterém máte nějaký seryjál. Pokud by vázla konzevrace, víte, co dělat. Vhodný seriál baví každého, nemusíte se spoléhat na televizi a její pořady - prostě sázka na to, že ani hudba vaši párty nepokazí!
Občerstvení - každý si myslí, že na párty je hlavní alkohol. To není pravda a nebo to pravda je. Negujte to. Také si připravte nějaké jídlo. Například víceHUBky nebo se inspirujte v rubrice o vaření. Pokud dojdou nějací cizí lidé (kamarád známého, kterého s sebou bere přítelkyně vašeho kumpána), je vhodné udělat nevábně vypadající jídlo. Například obarvené potravinářským barvivem. Jídla tak zbyde dost pro vás a proto nebude párty pokažená z důvodu hladu!
Zábava - pokud nestačí seriál a jídlo, můžete se opatrně vrhnout do společenských her (sledování seriálu a jezení, což je zábavné. Sugerujte.)

Jak na nespání, nespavost a nemohoucnost usnout

2011-11-28T06:43:00.001+01:00

Dnes se mi zase stala skvělá věc! Ona je (sama o sobě, věc o sobě) velice nápytelní, nicméně neskutečně grandyjózní bonus vidím v tom, že vám (svým čtenářům), můžu prvotřídně poradit, jak na věc!

Čiže: Jak na věc, když nemůžete usnout.

Prevence. Došel jsem k zázvoru, že předcházení nespání je to nejlepší, co můžete udělat. Zkusím zde jemně načrtnout, co jako tak zrhuba nemáte dělat:

Nevstávejte po patnácté hodině, pokud si přejete jít spát jako slušný člověk někdy aspoň kolem druhé hodiny ranní.
Nedávejte si 3 (a méně) hodiny před chtěným spánkem kafe (povzbuzující čaje, povzbuzující pilule na hlavu, jásavku nebo energy drinky).
Celej den se zbytečně nepovalujte a nelenošte, pokud nebyl den předtím krizově vyčerpávající.
Necpěte se čokoládou a dalšími vydatnými pochutinami!

Čtení. Na mě to sice nazabírá, ale považuji to za hodně dobrou věc. Čistě proto, že když začne být ležení potmě s nepřicházejícím spánkem velmi velmi velmi demotivující, můžete si rožnout a jako něco dělat a přitom si zdržet pocit, že se stále snažíte spát a né se naopak probudit.
Ležení. Zmínil jsem to v předešlém bodě - prostě s sebou plácněte na postel, vypněte topení (před plácnutím), vyvětrejte (před plácnutím), zhasněte (před plácnutím), zkontrolujte bubáky (před plácnutím), zkontrolujte bezpečnost okolí lože (před plácnutím), podívejte se pod lože (před plácnutím), zavřete oči a ležte. Spánek třeba dojde.
Snění. Je to fajn, nenamáháte mozek a máte příjemnost.
Přemýšlení. Je to fajn, namáháte mozek a máte příjemnost.
Pohyb. Jděte běhat, posilujte, trsejte. Potichu, ať nikoho nebudíte. Hrozí, že se unavíte a rychleji usnete.
Teplé mléko. Nikdy jsem to nezkoušel, ale je to tak rozšířená věc, že mi zde němůže chybět.

Co nepomáhá (díky za odborné porady směřují k Rionce, Ofelii a Bolince):

Čtení Twitteru.
Vykoupání se.
Pozorování svítání.
Psaní blogpostů za účelem usnutí.
Čtení strašidelností.
Alkoholování.
Dělání práce, kterou musíte upracovat.
Debaty existenciální (možná i jiné, leč jsem sám, tak nemám jak odzkoušet).
Smrkání.
Uklízení.
Čučení do stropu a do polštáře.
Čuchání polštáře.
Poslech hudby.
Protahování
Psaní blogpostů.

Lektorské a prezentační dovednosti

2011-11-18T21:18:00.001+01:00

Všimli jste si?! CO?! COCOCO?! Všimli?!?! Dal jsem tomuhle příspěvku normální a seryjózní názef a ihned jsem to pocancal prvním odstavcem. Ale to nevadí! Protože: tenhle článek bude taková bomba, že se nějaká serióznost může jít za šera posadit na lavičku postavenou na klidném mostě.

Poslední dobou se mi tak nějak hromadí delší časové úseky, ve kterých musím mluvit k publigu. Publigum je vždy nejméně z 50% cizolidné, často dokonce naprosto cizolidné. A když se takové věci můžou stávat někomu, jako jsem já, musí se to mým čtenářům stávat taky co chvíla. Proto jsem dorzál k zázvoru, že bych se měl klasicky podělit o hutné rady ohledně témy "Jak na prezentování a canění na veřejnosti, pro různé masy lidu, které neznáme a které nás buď milují, nenávidí nebo jsme jim mňouk". Je to mňouk. Jako vždy se jedná o univerzální rady.

Přišel jsem na to (vymyslel jsem), že všude (pod kobercem třeba) můžete najít knihy o tom, jak být dobrý lektor a prezentátor (taková ta promítací svítivá krabica, co obsahuje větrák a luštěninu*). Jenže kdo by čet celou knihu? Na to ani není čas a ten přebytečný text, který kniha obsahuje, vás jen nutí zapomenout to hutné, pokud to hutné v návalu textu vůbec najdete. Ale zkrátím to - je to napytel, prostě se řiďte mými radami a bude to OK.

Dám tomu nějakou strukturu, ve které se nevyznáte (protože se v ní nevyznám já, tak ani mí čtenáři):

Obléčo - hutné knihy uvádí, že máme vypadat slušně, ale zároveň tak, aby nám to bylo pohodlné. Například si tedy máme vzít košili, ale nesmíme si moc přeškrobit to, co si na košili stejně nikdy neškrobíme. Já bych tak řekl, že je jedno, co na sobě máte. Když jste slušně oděn, je to v cajku a když jste jak prase, tak je to taky v cajku, protože pak vypadáte jako osobnost a odvaha (nikdy ne jako prase). Z toho plyne, že víme, jak vypadá odvaha (jako neprase).
Příprava projevu a prezentace - jedná se o velmi obsáhlý blok rad, takže to vydá na samostatný článek. Zapomněl jsem v úvodu dodat, že půjde o seryjál. Ale moji čtenáři čtou stejně všechno, takže jsem na nic nezapomněl.
Tréma - tréma je věčné téma a všude je kopa rad, jak na to. Žádná z nich ale nefunguje, pokud jste Jesisem. Dycky jste za pitomce, jiná možnost není. Jediné, co je zde možno uradit, je dýchání. Musíte dýchat zhluboka. Můžete si vybrat, zda budete funět jak stará fufačka a nebo jestli budete mluvit přiškrceně jak vesnické zdyhovadlo.
Publigum - pokud máte v publigu známé nebo dokonce kamarády, vždy se na vás usmívají, ať melete, co melete. Povzbuzují vás a pak vás chválí. To je v cajku. Problém je u lidí cizích, protože oni nevědí, že jste v reálu opravdu takový Jesisem a často mají dojem, že si hrajete na debila, což považují za trapné a nevhodné pro danou situaci. Nic se s tím nedá dělat, publigum si nevybíráte. Pokud ano, je to oslava vašich narozenin a tam mluvit nemusíte, pokud nechcete. Radu nemám, prostě to berte jako fakt.
Měli byste umět zaujmout. Což je takové klišé. Rada zní: představte si sami sebe, jak spíte na přednášce a udělejte přesně to, co by vás probudilo (houkačka). Ale zas nebuďte moc otravní. Nedávejte si do prezentací kreslené vtipy, 3/4 publiga je nechápe a pokud jsou na konci dotazy, lidi se trapně ptají na ty vtipy.
Dotazy. Lidi se často chtějí na něco zeptat, ale taky mají trému, tak se jim nechce. Když řeknete "nebojte se zeptat" nikdo se nezeptá, protože nikdo přece nepřizná, že se BOJÍ se zeptat (často to ani není pravd). Musíte křičet "Dotaz! No tak! Jen do mě! Dejte mi nějaký nepříjemný dotaz!" nebo "Chcu taky dostat dotaz, moji kolegové jich dycky nafasují...:("
Vtipnost je ošemetnost. Protože co přijde vtipné mi, nepřichází ostatním. A průměrné vtipy, co chápe každý, nejsou chacha. Prostě buď jste ftipný od příroda nebo buďte radši suchouš, co mu semtam vypadnou z kapes hopsamíčky, kameny nebo miniaturní pepřenka. Nebo aspoň upusťte v nevhodnou chvíli poznámky či při nástupu na plac zakopněte.
Ukončení. Jestli mluvíte ke studentům, končete o něco dřív. Prostě je to od vás hezké, že myslíte na co, že chcou jít dom. Pokud máte publigum veřejnostní, končete o něco dřív, každý chce jít čůrat.

*čočku

Příspěvek do texťáku

2011-11-02T15:46:00.001+01:00

Tenhle příspěvek píšu normálně do texťáku.

Protože jsem chtěl o něčem pojednat a napadlo mě, že tonemám kam primárně napsat. Že prostě nemám „osobní“ blog, kam bych blogaltakové bláboly, které se chystám právě blábolit. Až na to dojdu, tak to někampostnu.

Ještě odbočk – vede mě to k tomu, že se moje Zlikatoststala semeništěm genyjálních rad, ale tak nějak přestala být o mě. Což nebylopůvodně moc v plánu. Ale teď mě napadá, že je furt moje! A už mám dokoncedojem, že to tam jasně patří. Takže fuf, killuju texťák a jdu to smrkat naZlikatost!

Dneska se mi stalo, že jsem si to frousal Frousákem ke mě. Jakože sem ke mě domů. Je fakt, že jsem si zvykl během cesty poslouchat hudb. A odvykl jsem si číst. Nicméně Červeňák (konkrétně Bicarbona (HA!)) mi doporučil knih. Těžký knih, který s sebou furt někde (v kábelici) tahám. A tak jsem ho prostě četl ve Frousáku. A co se nestalo (sic!)? Cesta mi utekla daleko rychleji. No a to už se dostávám k jádru:

Pak jsem ten knih zavřel a napadlo mě, že má super název (vlastně i obal). Takový mocný (pro mě samože [záměrně nebudu říkat, co to je, nechci narušit tu anonymitu, kterou budu dále v článu potřebovat]). No a napadlo mě (uvjedomyl jsem si), že většina knih na mě působí mocně. Takovým dojmem, že je v nich něco fakt hutného, hustého, drsného, mocného, uzavřeného, neuchopitelného, obohacujícího.

Prostě když vidím někoho, kdo v rukách drží (má na stole ... bla) zavřený knih, jehož název si můžu přešíst, cítím, že je ten knih mocný. Často jsem pak samože zklamán, když si na ten knih počkám někde za rohem (v knihárně), popadnu ho a ofufám ho. Často to vůbec není mocný knih. Nicméně mě to neustále uchvacuje. Furt dokola - název - taj, moc. A když do toho nakouknu, tak to tak není.

Mluvím spíš o nějakých beletristických knihách, ne vědeckostních - a to se ospravedlňuji (čistě proto, že jsem odvolal moderování fomentářů)!

Nicméně aby to bylo interaktiv a protože mám rád vaše fomentáře - máte to taky tak? Že zavřené a neprobádané je mocné, protože si sami můžete vymýšlet, o čem to asi tak bude?

Tak a ještě musím vymyslet název blogpostu. Obvykle to dělám hned na začátku, ale když jsem začal v tom texťáku... ať je to tedy... <dodatek pro fandy HP> (ZMIJOZEL... ...trapné ticho... ne, vlastně NEBELVÍR!)! </dodatek pro fandy HP>

Jak telefonovat

2011-10-19T20:17:00.000+02:00

Dneska pro vás mám několik užitečných rad, fakt hutnosti samé.

Každej ví, že mám svoje Sluchátko moc rád. Dokonce jsem kvůli němu začal i docela rád telefonovat.

Jelikož jsem před tím moc netelefonoval, přišel jsem na to, že je na to potřeba jistý cvik. Aby se to jako dobře zvládlo (samo).

Už dřív jsem dělal to, že jsem ignoroval omezení telefonního hovoru ("Podívej támhle!", "Ňufej, jak to hezky voní!", "Sáhni si na to!"). To je v pořádku a dělám to dál. Nicméně jsem našel jiné věci, které stojí za zmínku, protože když jsem to nevěděl já, tak moji čtenáři jistě taky ne. Takhle nějak to musí fungovat.

Někdo vám volá a vy to zvednete. A NIC neřeknete. Byl jsem na tento problém upozorněn za strany volaného... vlastně asi volajícího. Dělám to tak, že to zvednu, dám k uchu a čekám. Je to příjemné, asi jako otevírání staré truhly. Nicméně jsem byl upozorněn, že mám něco říct, aby bylo jasné, že tam jsem a slyším. Hlavní je nemlčet! Takže NEMLČTE!
NEKŘIČTE! Furt mám takové cukání, že když toho někoho nevidim, musim hodně řvát, aby mě slyšel. Věřte, neplatí to. Vypadáte jak dement a ten ve sluchátku si s váma pak nechce povídat. Což je smutné.
NEŠEPTEJTE, jste pak kulové slyšet. A v šumu se to ztrácí. Asi. Jinak nevim proč by se nemohlo šeptat.
DYLEM. Je milé, když někomu volám, někdo mi to zvedne a řekne "Ahoj Jesi!". Je to jak zázrak! Jak ví, že jsem to já?! Jakto, že mi pokazil překvapení, že jsem to já?! ALE! Nedávno jsem byl svědek toho, že někdo volal, někdo řekl "Ahoj někdo" a on to nebyl někdo! Byl to jiný někdo. Pak je to trapas papas a né hřejivost. Tak nevim, jak se to má správně dělat. Bude to předmětem bádání.

Ve fomentářích se můžete podělit o svoje vlastní hutné rady, co se má a co se nemá, když se dělá telefonování!

Jak na dopisní schránu

2011-10-17T21:12:00.002+02:00

Dnešní moudro (moudré) bude o poštovních schránách. Poštovní schránou tentokráte nemyslím oranžovou věc na nožce, do které dáváme dopisy, kterých se chceme zbavit, ale myslím tím to, co má snad skoro každý na/v baráku.

Mívá to různé podoby! Někdo má leštěnou a někdo brokátovou. Někdo ji má na klíček a někdo na heslo, někomu se to sype ven samo. Někdo u ní má i ruličku na noviny, někdo ji má kovovou a někdo plastovou a někdo dřevěnou. A někdo hnědou a někdo černou a někdo bílou a někdo kradenou a někdo rezavou. A někdo má schránu dyzajnovou a někdo má jen krabicu a někdo má kvádřík a někdo ji má jak roládu z amerického filmu a někdo ji má vyrobenou doma a někdo si ji koupil. Prostě schrána. Snad už víte, co myslím. Hází se do ní pošta a když nechceme, tak i letáky a reklamy.

Ve svém moudru budu pojednávat o tom, co se má dělat, když je schránka velmi odolná, nejsou k ní klíče (důvody jsou různé - někdo je snědl, někdo je ztratil, někdo je debil) a potřebujeme se do ní dostat!

Schrána má vepředu dírku na klíč. Za ní se nachází zámek. Zprvu na to jdeme velmi velmi velmi jemně, aby se schrána nepoškodila a byla normálně dále použitelná. Vezmeme tedy drátek a špáráme s ním v dírce. Zkoušíme to asi tak 4 minuty a doneseme si jehlici, kterou tam zkoušíme nacpat. Poté, co se jehlice ohne doneseme vrtačku s malým vrtáčkem. Poté ho vyměníme za trochu větší a odvrtáme kus zámku. Poté ho vymeníme za ještě větší. A pak ještě větší a o něco špičatější. Až jsou nervy více na pochodu, doneseme si kleště na plech. Těmi uděláme několik děr do spodní strany schrány, přičemž to k ničemu není. Pak si doneseme kleště na mačkání a nic kloudného s nimi neuděláme.

Poté si doneseme kus kovu a sekeru. Kus kovu vrazíme do zámku a sekerou do toho tlučeme tak dlouho, až dvířka upadnou. Toto je kruciální fáze, jelikož zjišťujeme, že není možné schránu dále používat a je nutné ji tedy oddělat ze stěny, aby moc nehyzdila okolí.

Copak přidělat schránu, to umí každý blbec! Ale oddělat rozbitou schránu!

Pod upadenými dvířky se patrně objeví nějaké šroubky, kterými je schrána přidělána do zdi. Dá práci je všechny oddělat, jelikož jsou velmi dlouhé a často špatně navrtané. Opět k tomu použijte kleště, vrtačku a několik šroubováků a pár silných slov. Hlavní problém je, že by nemělo odpadnout větší než nutné množství omítky.

Nakonec se stane, že je v omítce několik děr po šroubech. Abychom zamezili zbytečnému větrání a ochlazování omítky a celého domu z těchto děr, zalepíme je izolepem. Ten ukoušeme pomocí zubů, protože už jsme za tu hodinu práce měli v rukou příliš mnoho rozličných nástrojů!

I přes tu extrémní dobu tvrdé práce to nevypadá moc vábně, takže vždy, když jdeme kolem, díváme se na druhou stranu a pochvalujeme si, jak je omítka STÁLE krásná!

Pokud se vás pak budou sousedé ptát, kde je vaše krásná schrána, je možné/vhodné vymyslet nějakou pracovní verzi o tom, že ji ukradl potulný zloděj schránek!

MOŇ MOX evisek_net!

Jak přežít nákupy

2011-10-14T21:21:00.001+02:00

K tomuhle postu mě inspirovala Rionka (link dám až na konec článu, aby byla větší pravděpodobnost, že to dočtete a neutečete mi hned na začátku). Musím ale dodat, že pouze tím, že napsala vlastní post o nákupech. Nikoliv tím, že by neuměla nakupovat.

Často se mi stává, že si nějaká žena z mého okolí myslí, že jsem jako dobrej (to si myslí dobře), že rozumím módě (to si myslí dobře), že jí poradím (to si myslí dobře) s výběrem nějakého ohadru (to už si nemyslí dobře) a že mě to baví (to už si nemyslí dobře). Já nákupy nemám rád, všude je moc lidí. Všude je moc nepotřebných krámů, kterých je mi v horším případě líto a tak si je chci koupit, odnést domů a starat se o ně. To je samože nejhorší možný scénář.

Nicméně zpět k tomu, jaké RADY to dneska budou. Už vám to vlastně prozradil nadpis - naradím vám, jak přežít nákup, když na něj nechcete jít. Novinka je, že v této oblasti nejsem až zase tak moc vyběhaný, takže se ve fomentářích můžete podělit o vlastní nápady.

Jak už napsala Rionka (link dám až na konec článu, aby byla větší pravděpodobnost, že to dočtete a neutečete mi hned v polovině) - důležité je jít na nákupy ve více lidech a hodně o nakupovaném tovaru canit, aby nám prodavačky daly pokoj a moc se na vás nelepily.

Srandardní sytuace ale vypadá tak, že si váš nákupní partner/ka běhá po šopu, na všechno se kouká a vás to kardinálně štve, nudíte se, všechno vás bolí, chcete si sednout a z židle vás dycky někdo vyhodí, protože si chce zkusit boty.

Tancujte. Je to to nejlepší, co můžete udělat. Jednak ulevíte bolavému tělu (hlavně zádům) a druhak si váš nákupní partner všimne, že se nudíte a zároveň to nebude brát tak špatně, jako když vyjdete ven z obchodu a zmučeňe se opřete o kandelábr. Jistě si také poslyšnete, že v obchodech hraje hudb. Obchodníci už na to přišli přede mnou, jen se jim nepovedlo to převést na masy. Na to tam ta hudba je. Abyste nevypadal jako debil, že tančíte bez hudby.
Sabotujte! Zaručeně vás pak nakupování bude bavit - přenášejte například různá ramínka s tričky do oddělení kabátosů nebo v obotách otáčejte vzhůru nohama reklamí cedule, které hlásají, jaké značky bot jsou vystavené v daném regále.
Informujte se! Váš nákupní partneros si zkouší ohadry? Čapněte prodavačku a ptejte se na různé kraviny, jako je třeba doba trvanlivosti a jestli se to může sušit v mikrovlnce. Pak se s ní podělte o váš unikátní systém kolíčkování mokrého prádla a zeptejte se, jestli ví tu známou věc, že trička byla původně vynalezena pro usnadnění sběru hub, ale nakonec se z nich stalo oblečení. Jsou to kraviny, ale trénujete se v komunikaci a v něčem dalším. Využíváte drahocený čas k vlasnímu obohacení!
Zkoušejte si ohadry, které nejsou primárně pro vás (jiná velikost, jiný džender).
Komentujte oblečení na 100janech, které si prohlíží někdo jiný a sledujte ty rejakce.
Říkejte pravdu! Pokud si váš nákupní partneros něco zkouší, nikdy mu nelžete. Říkejte to ale kulantně (né jako tupé hovado). Jen ti nejlepší totiž nepochopí (po vylezení z kabinky [v novém úžasném modelu]) větu "No jako nána! Vesnická selka!" špatně.

Jo a ten Rionkatý LINK!

Jak rychle zavěsit a nikdy nelhat

2011-10-06T20:51:00.001+02:00

Dneska pro vás mám totální tutovku! Osobně jsem to vyzkoušel, nemusíte se tedy ničeho bát a můžete to v pohodě používat.

A teď o co jde: často se nám stává, že nám někdo volá a my se s ním vůbec nechceme nebo vůbec nemůžeme bavit. Obvykle se to má tak, že to nemůžeme takhle otevřeně říct, jelikož by nám to udělalo uškození do budoucna. Nemůžeme říct, jak to je. Musíme plácat nablbé výmluvy, kterým stejně nikdo neuvěří a přetvařovat se.

S mojí radou už ale nebudete muset lhát, vymýšlet si a neumřímnostit!

Dneska jsem se chystal na Frousáka a čas byl mnoho nahnut. V tom mi zvoní Sluchátko. Zvednu to, byť je to neznámé číslo.

Chlap: "Dobrý den, tady je BleBle blablabla TýMobajl! Mluvím s majitelkou telefonu?"

Jesisem: "É, ano." Zde, v tomto bodě si sedám a chci si zavázat boty, protože musím na ten bus.

Chlap: "Výborně, tak si spolu promluvíme v rámci monitorovaného hovoru. Byla jste vybrána jako blablablablabla, super nabídka, kamarádům volání zdarma a telefon za korunu, co tomu říkáte?"

Jesisem: "Já bych si s váma fakt rád pokecal, ale musím si zavázat boty. Díky vám na to mám jen jednu ruku, protože ve druhé držím sluchátko. Jednou rukou si boty prostě nezavážu."

Chlap: Ticho. "Ééé, tak já zavolám pozdějc, jo?"

Jesisem: "Jasně, naschlééé!"

Musím dodat, že jsem měl strach, že mi poradí něco o hendsfrí. Ale nestalo se to.

Co je k provedení mé genyjality potřeba: boty šněrovací. Abyste už nikdy nemuseli lhát!

Jak si vyfešat pokoj/byt

2011-09-19T20:44:00.000+02:00

Už dlouho mám potřebu poskytnout vám nějakou hodně cennou radu, kterou za každou cenu použije každý. Tedy samože jako všechny mé ostatní rady. Důvodem je to, že dělám nerad nějaké velké změny.

Přišel jsem na to, že moje nadpisy jsou problém. Každý hned vidí, o čem budou padat hutná moudra hodná značné gloryfykace. Výhoda je v tom, že nemusím sáhodlouze představovat a nasťiňovat problém. Každý ví, do čeho jde.

Možná by mohlo slovo fešání dělat problémy, takže to raděj vysvětlím. Nebo to vysvětlím v kontextu: člán je moudrem o tom, jak si vyzdobit pokoj, aby byl fešný a hezký a nám se v něm líbilo.

Osobně se s tímto potyčkuji docela často, protože mě furt nikdo nikde nechce a tak se musím věčně někde harcovat. A taky dělat nové a nové pokoje. Za ten dob jsem již solidně vychytal, co je k tomu potřeba. Takže se pohodlně usaďte, zahoďte letáky, brožury a katalogy s bydlením a nechce má moudra proniknout do realit!

Nutné vybavení (co hned s sebou) - varná konva, matrac, prodlužko s mnohadírným zakončením, hrnek, skříň, stolek, sesla.

Vonné tyčinky - začnu tyčkama, protože to je hodně důležitá věc (kromě té cimry/bytu, který fešáme). Jsou totiž důležité hned na začátku! Na konci (kdy budete mít pocit vrcholné útulnosti) by vás mohlo napadnout, že nějakou tyčku použijete, abyste tento pocit ještě znásobili. Když to uděláte jako první věc, předejde se tak tomu, že tyčky hrozně smrdí a všechno jima načichne.

Čaj - čaj by měl mít v pokoji každý, protože ono se stává, že se kulové topí. Čaj má aspoň možnost, že vás ohřeje na určitou, značně omezenou dobu.

Kafe - kafe každej potřebuje a dělá útulno! Všichni známe tu televizní reklamici, kde chlap čuchá u dveří a žena otevře a pak hned najde pod šálkem prsten!

Svíčky - nezdá se to, ale také mají ohřívací funkci. Výhodou je i funkce nekouřivá voňací. Doporučuji zastavit se v Ikeji a koupit si ten levný pakl voňavin, popřípadě se plácnout přes kaps a koupit si svíčky s vůní dortíků, které jsou daleko lepší než svíčky bez dortíkové vůně.

Něco na stěny - aby byl pokoj útulnost sama, plácněte něco na stěny. A to i v případě, že vám ta ozvěna zatím moc nevadí. Klidně namuchlané noviny, budete vypadat před přáteli velmi fasfas a jakože rozumíte umňení!

Světélka - důležité je, abyste měli zdroj teplého světla, které vás bude přitahovat. Je k tomu nutno prohledat krabici s prošlými vánočními ozdobami a najít tam svítící řetěz. Potají ho ukradnete a nalepíte ho na stěnu nebo tím oblepíte hrany nábytku. Pokud řetěz furt bliká, je to vada a musíte to nějak opravit nebo koupit nový. Bonusem je i nekonečná atmosféra Vánoc každý den a blikatost pokaženého kusu je výhodná v párty den.

Věc - věc je něco, co buď furt sedí v pokoji nebo to všude nosíte s sebou a nebo to střídáte. Já mám Baklažán. Baklažán je hrozně ošklivý kus nějaké asi zeleniny, který jsem ukradl. A to tak, že jsem ho schoval do rukavice a odešel dveřma ven.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí udělat útulné místo s Baklažánem!

Jak připravit Wrrrruchánky

2011-09-07T20:40:00.000+02:00

Někdy předávno minule jsem zmiňoval, že vám povykládám, jak udělat Bochánky, zvané též Wrrrruchánky. Jelikož mám psací náladu a už jsem popracoval a ještě musím popracovat, napadlo mě, že si udělám psací pauzičku, abych byl samaritán a někoho něco zdarma naučil.

Takže jak na Wrrrruchánky. Fotky prostě zase ukradnu Rionce.

Můžete si být jisti tím, že Wrrrruchánky jsou totální ňaminka, kterou má každý moc rád a všem vždy chutná. Je to velmi primitivní jídlo a jeho výhoda spočívá v parazitizmu. Jelikož si vezmete 2 hotové nadchutné tovary, které chutnají všem a prostě spojíte v jeden. Tečka.

Co k tomu potřebujete na basic verzi: listové těsto naválené z obchoda, čokoládu (s náplní nějakou za 10,- - obvykle to maj v Tesku nebo v Lýdlu. Drahé čokolády bez náplně ve Wrrrrucháncích nejsou dobré a tak hezky se neroztečou), vajco, tróbu, plech, pečící papír, mašlovačku, misku na vajco, něco, čím se vajco rozmíchá, rádýlko, vytahovací navíjecí metr, pracovní desk.

Co potřebujete na ++ verzi: listové těsto nenaválené z obchoda, čokoládu (s náplní nějakou za 10,- - obvykle to maj v Tesku nebo v Lýdlu. Drahé čokolády bez náplně ve Wrrrrucháncích nejsou dobré a tak hezky se neroztečou), vajco, tróbu, plech, pečící papír, mašlovačku, misku na vajco, něco, čím se vajco rozmíchá, rádýlko, vytahovací navíjecí metr, pracovní desk, koření (skořica, čili nebo co máte rádi), mouku, váleček válící.

Pokud je těsto naválenec z obchodu, rozmotáte ho, vezmete rádýlko a rozdělíte ho na obdélníčky 10x5 cm pomocí vytahovacího navíjecího metru. Pokud máte nenaválenec z obchodu, posypete pracovní desk moukou a těsto rozválíte pomocí válečku. Poté postupujete stejně a uděláte ty obdélníčky. Pak vezmete čokoládu, rozlámete ji na dílečky a do každého obdélníčku jeden dáte a zabalíte ho tam. Abyste docílili hezkých polštářkovatých tvarů je nutné, aby těsto dobře lepilo a nebylo oschlé a omoučněné. Pak ho jen přehnete a uňahňáte kolem čokolády. Dovnitř možno vložit koření. Pak to dáte na plech, který jste pokryli papírem na pečení a dáte do misky obsah vejce bez skořápky, rozmícháte ho něčím, čím se rozmíchá vajco (do vajce možno rozmíchat koření). Wrrrruchánky potřete pomocí mašlovačky tím vajcem a frcnete do to tróby. Doporučuji mít tróbu s okénkem, abyste mohli jasně vidět, kdy jsou z toho polštářky a mohli to vyndat ven. Pokud tam okénko nemáte, udělejte si ho tam. Peče se to asi na 180 stupňů nebo aby to bylo upečitelné. Pokud máte hypertróbu, můžete nastavit i odkud teplo funí. Třeba odspoda a zhora. Mělo by to tak za 8 minut být hotové, ale raděj čekujte to okénko.

A pak to nechte trochu vychladnout a můžete to sníst!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem už to fakt umí!

Jak přecházet po přechodě

2011-08-17T21:29:00.000+02:00

Mohlo by to vypadat, že na tom není nic složitého a tak vlastně nikdo nepotřebuje rady o tom, jak se má po přechodě přecházet. Každý všelijaký přece ví, že se chodí po těch bílých obdélníčkách a nemůže se díky tomu stát, že nás srazí fufák.

Taky jsem si to tak myslel. Byl jsem o tom donedávna dokonce přesvědčen. Než mi někdo patrně řekl, že to tak nefunguje a můj jesisemný svět zažil další otřes. Přechod mě nijak neochrání. Přechod moc neochrání nikoho. Musel jsem tedy nápravu tohoto nedostatku vzít do vlastních rukou a vymyslet, jak udělat, aby byl přechod aspoň částečně bezpečným místem mezi těmi všemy funivými fufáky (frousáky [auty]).

Když jsem na místě spolucestujícího v autě, musím pořád myslet na to, že je velká pravděpodobnost, že lidé, kteří se nachází na chodníku, mohou zavrávorat a spadnout pod kola auta, ve kterém já jedu. Je to doopravdy děsivé, vůbec nevíte, co ti lidi venku udělají!

Z toho plyne, že vlastně ani nevíte, kdy chcou použít přechodu. Lidi se kolem něj obvykle jen nablble motají a není z toho poznat, jestli jen na někoho čekají nebo jestli chcou doopravdy přecházet - fufák pak nemůže vědět, jestli má jako stát nebo jestli musí jet a pak se stává to, že přechod není bezpečný.

Tím bych skončil ten úvod a už bych konečně pojednal o tom, co s tím. Tedy přichází na řadu ona grandyjózní rada, která celou dobu doslova visí před očima všem, kteří kdy aspoň zahlédli chodcovský semafor. Semafor je věc, která stojí na štíhlé vysoké nožce a může nabývat 2 hodnot. Červeného stojícího panduláka a Zeleného chodícího panduláka. Zelený pandulák má natažené ruce ve směru od těla. Prostě jako takový stromeček. A to je to genyjální řešení! Tak se má člověk postavit k přechodu a přesně tak po něm má taky jít, aby každý viděl, že chodec se chystá užít přechodu a že ho právě aktuélně využívá.

Dnes jsem to tak celý den praktikoval a nezaznamenal jsem naprosto žádnou nehodu.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem to myslí fakt vážně a normálně se tak po přechodech producíruje.

2 nápadní věcy

2011-07-27T00:22:00.002+02:00

Tak jenom ve fofru tady o něčem pojednám, možná na konci nasmolím i nějakou radu, abyste neměli dojem, že jste jen házeli vědrem do čaje (dělali zbytečnou věc s hrachem).

Napadlo mě (vymyslel jsem!), že taková ta double záchodová splachovátka jsou divně nadyzajnovaná. Jedna stlačovací část je větší než ta druhá. A ta menší je mnohdy fakt moc malá, že se na to nikomu nechce strefovat a prostě zatlačí do té velké. Pak je to ale napytel a zbytečně se procajdá moc vody. Napadlo mě to na veřejných pjetikorunových toaletách ve Vaňkuli, kde je malá část splachovacího tlačítka opravdu až nepříjemně malá a jak známo, každý z veřejných toalet rychle utíká pryč, takže se nedá počítat s tím, že by se někdo zdržoval s takovou banalitou, jakou bezpochyby hledání malého tlačítka je. Plýtvání!

Rada: Vymyslete lepší splachovadla!

A pak mě taky napadlo (vymyslel jsem!), že jsou hovadina návleky v ordinacích u doktorů, pokud jsou určeny na vícero použití. Vemte si třeba takovou tu klasickou krabici, ve které jsou různé návleky všelijakých lecjakých barev. Každej si to natáhne na boty (pomalu, aby se tím eklem neumazal) a když pak odchází, tak to rychle odkope z nohou nebo odejde i s návleky. Pokud nastane první možnost, může se stát, že návlek vysleče opačně, tedy že strana, která byla připlesklá na podrážce, se ocitne při příštím navlečení na podlaze - efekt návleků a čistoty mizí. Pokud nastane druhá možnost (osoba odejde ven v návlecích) a vrátí se, je efekt zrušen okamžitě, bez ohledu na otočení návleku.

Ale tohle jistě už napadlo někoho přede mnou. Možná z výše popsaných důvodů nebo prostě proto, že lidi kradou a často se tak stávalo, že v bedně zůstal nějaký lišák*, což je neklamný důkaz toho, že se návleky ztrácí. A tak se zavedlo to, že si lidi nosí vlastní návleky, které jsou k zakoupení v ordinaci. Ale je to stejně to samé! Byl jsem teď u zubaře. Plná čekárna lidí. Každý vytáhne modré pytlíky s gumou a nacpe si je na nohy. Připadal jsem si jako chudý příbuzný, který porušuje dresscode, protože jsem žádné pytlíky na nohy neměl. Stará dáma vedle mě si je například vytáhla z kabelky a nasadila si je stejně opačně, soudě podle bahna, které opadávalo. Nejlepší fáze byla, když jsem byl na řadě a sestřička mě zavolala dovnitř. Na prahu ordinace jsem řekl, že nemám návleky, že si je chci koupit. A ona řekla, ať jdu dále a posadím se. Tak jsem se posadil a až poté, co jsem zahamtal polovinu ordinace, jsem si naparádil návleky. Tak tak.
Návlekovou šarádu dovlekli k dokonalosti u dámského doktora, kde se prostě v čekárně vyzujete a necháte stát boty venku. Zase jsem to vždycky byl jen já, kdo se sice vyzul, ale pak si svoje boty vzal do tlapky a šel s nimi do ordinace, protože je přece nenechám stát v čekárně.

Rada: Návleky jsou dobré. A je to rada a né že ne.

Taky se teď tak nudíte, že píšete věcy, nutíte lid, aby to četl a komentoval?

* lichý počet

Jak na Francouzskou Manikůru

2011-07-20T01:28:00.003+02:00

Tak dneska mám pro všechny své čtenáře super využitelnou radu. Nemusíte se děsit dvou věcí, které vás mohly poděsit ihned. A to:

Ten nadpis (název příspěvku) je schválně napsaný takhle, aby to našli i lidé, co Zlikatost ještě nečtou. Normální název je "Jak na French Manykýru".
Není to JEN pro přefifacené fasfas slečny. Normálně se to dá brát jako chlapský člán pro chlapy, co se budou chtít blejsknout svými znalostmi této problematyky, když se jejich přítelkyně a polovičky dostanou do šlamastyky. No a nebo taky ne.

A teď odpověď na otázku, proč by vás to mělo vůbec zajimat:

Může se vám stát, že se někdy dostanete do sytuace, kdy k vám dojde maminka a řekne: "Jesisem, viděla jsem to a to a chci, abys mi to taky vyrobila". Tento člán zaručí, že nebude následovat: "Mami, co je to francouzská manykůra?" a tedy nebude následovat kopec ostudy, že už nejste ten, co ví všechno a vy to pak musíte různě maskovat a tak.
Chcete si takovou manykůru udělat a nevíte, jak na věc, protože si myslíte, že jste kosmetycké nemehlo.

A teď, když jsem všechny odrazené zase přiradil, můžu přejít k těm radám. Prvně vám ale eště řeknu, co je to ta french manykýra - je to takové to, že si nějakou barvou namalujete necht a ten přerůst naláknete jinou barvou tak, že to nevypadá ošmudlaně. Pokud přerost nemáte, tak asi french manykýru mít nemůžete. A nebo můžete. Každopadáně čtěte dále:

A teď co k tomu potřebujete: nechty, 3 drápolaky, šablónky, trpjelivost, pilník

Necht = má to aspoň fous přerost
3 drápolaky = růžofka, bílost, bezbarvík
Šablónky = jsou to takové lepivé úzké samolepící proužky papíru, které se kupují normál v drogéryjy
trpjelivost = dočíst tohle
pilník = odstranit přebytečno nechtové

A teď jak na věc:

Pillníkem ohoblňete nechty zboka, aby byly hezčejší a zhora, aby byly víc trendy. Kdo chce, může zhoblnout do špiček. Já to tak mám třeba rád, i když to tak teď nemám, protože musím být trendy, když radím v kosmetyce.
Vemte růžolak a celý necht nalakujte narůžovo (fasfas lid může použít třebas i béžovou nebo svítivou zelenou nebo nějakou jinou, je to vlastně mňouk).
Nechte to zaschnout. Hlavně na nic nemacejte, prostě seďte.
Vemte šablónku a nalepte ji fous pod nechtový odrost a pořádně ji připlácněte tak, aby nehrozilo, že další lak zateče pod to. Fakt na to dávejte bacha, jinak vám ty šablónky hned dojdou, protože když pokazíte tento krok, můžete začít od bodu 0, což je odlakace.
Vemte bílost a opartně ji namatlejte nad šablónku, tedy na odrost. Šablonku můžete lakem zasvincat, ale nesmíte to zasvincat pod ní, na nechtolůžku.
Seďte a nic nedělejte.
Ještě fous. Seďte a nic nedělejte. I když si myslíte, že už je to such.
Pak opatrně sloupněte šablónku za překukující ocásky. Zde je problém, že ta šablónka nechá na nechtu trochu lepidla. Takový ten drobný ulepenec, co vznikne, když někam nalepíte samolepku, chvíli ji tam necháte a slepíte ji pryč. Tak přesně to na tom nechtu je. Ale je stále moc málo zaschlý než abyste s tím mohli něco dělat. A je to návod podle mě, takže to tam prostě necháme a celý necht přelákneme bezbarvíkem.
Vo-a-lááá! Necháme to zase dostatečně zaschnout a vyfotíme celé dílo! Já jsem děsně chtěl v tlapce držet svoje sluchátko, ale nešlo to, protože jsem to musel něčím vyfotit. Trochu mě štve, že to díky mé skvělé práci vypadá, jak kdybych měl umňelé nalepené nechty (nebo že sem nevěsta), což nemám (což nejsem), ale smrk na to.

Povšimněte si, že to vypadá FAKT DOBŘE na to, že jsem to dělal já SÁM a poprvé. A opět pomyslete na to, že jsem neměl žádný návod. Vaše nechty budou vypadat jak od... kadeřnice pro nechty!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem neutrácí za nechtové kadeřnice a během svého manykýrodělání zvládne vysávat nebo upéct nějakou sladkou věc! A skoro nikdy si moc nevymýšlí!

Jak na pakování

2011-06-13T21:46:00.037+02:00

Původně jsem chtěl pojednat o jiné blbině, ale stěhování mi nakonec přišlo natolik gargantuózně radonosné, že jsem neodolal.

Prostě každému se někdy stane, že se musí spakovat na dovolenou nebo se třeba musí stěhovat. Je léto, každej z nás se buď pakuje nebo pakuje. Je to jedno. A právě proto bez dnešních mouder nemůžete být déle ani fous!

Přišel jsem k tomu tak, že jsem musel pakovat. A tak jak na to teda už konečně:

Předpoklad: bydlíte tak, že máte všude něco (nemusí to být nutně chlívný borelus). A to každé něco, co je někde, potřebujete spakovat.

Potřeby: věci, které chcete pakovat, pakovátko (něco, v čem to budete zpakovance přenášet) a pakovací prostor (byt/pokoj).

Praxe: nebudem si tady říkat, že si máte udělat seznam, abyste na nic nezapomněli - to je pro bábovky, co nemaj můj návod!

Přirozené je, že v pakovacím prostoru něco necháme. Jinak by to přece nebyla bžunda a my bysme si nevyzkoušeli, jak jsme kreativní vymýšleči s vysokou schopností zapomenutec nahradit! A kdo by taky chtěl nudnou dovolenou, na které nelže předvádět kreativní mastodontismus?!

Protože na balení není nikdy dost času, padá možnost, že si to nachystáte předem. Jednoduše se postavte doprostřed pakovacího prostoru (pokoj/byt) a rozhlédněte se kolem sebe. Potřebujete pakovátko, tedy věc, kam dáte všechny ty bazmeky, co chcete někam stěhovat. Postačuje papírový pytel (IKEJA taška), ale pokud jste movitější nebo více fasfas, jistě budete mít fufr. Pokud nejste Jesisem ani fasfas, tak máte nějakou vhodnou velkou tašku nebo kolečkatý fufr pro střední vrstvice. Je to jedno, prostě pakovátko. Poté popadněte první věc, která vám přijde pod ruce a je dostatečně hranatá a vy máte dojem, že byste si ji měli vzít s sebou. Dejte ji na dno pakovátka. Volně se pohybujte po pakovacím prostoru a sbírejte vhodné věci. Čistě dle vašeho úsudku. Semtam se zastavte a zeptejte se sami sebe: "Jedu až zítra, budu tuto věc ještě nutně potřebovat poté, co ji zabalím a už nebudu mít možnost se k ní snadno dostat?" Jedná se například o kartáč na vlas nebo zub. Hlasitě odpovězte: "Ne, nebudu se zdržovat kravinama!" a nacpěte věc do pakovátka.

Poznáte, že něco nehraje. Pakovátko je za chvíli totiž plné a rozhodně v něm nejsou jen vhodné věci. Abychom tomuto zamezili, vysymepe momentální obsah pakovátka na plácek, na kterém jinak nic není. Projdeme si, co jsme do pakovátka nacpali. U každé věci se zastavíme a řekneme si: "opravdu s sebou NUTNĚ potřebuji tuto věc?" A odpovíme: "Ne, je to kravina!" a věc zahodíme za sebe. Takto pokračujeme, až je pakovátko prázdné.

Postup opakujeme, dokud nejsou všechny naše věci rozházené po zemi. Jelikož už svítá, vezmeme do pakovátka peněženku, telefon, kapesníky a klíče a směle vyrazíme vstříc novým situacím, které máme jedinečnou šanci kreativně řešit.

Poznámka: Pokud jste čunisko nebo Jesisem a máte věci normálně poházené po zemi, v rámci pakovací přípravy je nasuňte ladně do polic a skříni nebo je nakupte na postele, židle a skříně.

Pro zájemce o sňatek: O Jesisem by se měl někdo začít intenzivně starat.

Furt mi někdo telefónuje

2011-06-09T01:17:00.000+02:00

Zvykl jsem si, že mě furt na ulici zastavují tarifáři a ptaj se mě furt na to samé furt dofurtkola. Dneska taky, hned u Teska. Ty samé dotazy. Tak jsem řek, že nezájem, protože jsem měl hlad. Jinak bych si totiž pokecal (v rámci nácviku sociálních dovedností a srand).

No ale co se nestalo? (sic!)

Telefón. Asi ti mrzáci zjistili, že mám nové sluchátko. Nebo nevim, ale to je mňouk.

Chlap: "Dobrý den, tady je *někdoněkdo* od společnosti Tý-Mobajl! Mluvím s paní Jesisem Lizulalo, majitelkou tohoto telefonu?"

Jesisem: "Jo, už to tak bude, stojím tady."

Chlap: "Můžu vás požádat o dvouminutový monitorovaný rozhovor?"

Jesisem: "Dvojminutový jo."

Chlap: "Máte smartfoun nebo nějaký chytrý telefon?"

Jesisem: "Ano."

Chlap: "Výborně. A máte v něm internet?"

Jesisem: "Ne."

Chlap: "Výborně! Tak vám nabízím super výhodný tarif *blebleble* s telefonem v mobilu! Můžete se připojit, odkudkoliv budete chtít! Internet v mobilu!" (povšimněte si, že zatím mě má za VÝBORNÉHO potentního zakazovatele)

Jesisem: "Ale to já nechci. Já rád dělám, že lovím wifiny!"

Chlap: (nejistě) "Ale to můžete i s tím tarifem, to nevadí, to se neovlivňuje!"

Jesisem: "Jakto? K čemu mi to jako bude, když někde najdu wifinu, kterou budu moct krást? Jak mě to jako bude bavit, když mi to nanic nebude, jelikož se budu moct kdykoliv odkudkoliv připojit k internetu? Kde je na tom co zábavného? Kde je odměna za ulovení wifiny?"

Chlap: "Ale.... alé... nooo... přece... chodíte třeba do parku? Tam wifina nebude a vy budete potřebovat internet!"

Jesisem: "Když jdu do parku, tak ani žádnej internet nechci."

Chlap: "Máte psa?"

Jesisem: "Ne."

Chlap: "Máte nějaké zvíře?"

Jesisem: "Ne." (povšimněte si, jak už přestávám být potentátní závorník)

Chlap: "Čím jezdíte z práce?" (asi nějaký nový výzkum)

Jesisem: "Tou věcí na kolech, jak tím může jezdit víc lidí."

Chlap: "Aha, tak se mějte hezky, naschledanou."

Jesisem: "Naschlé."

Tenhle byl v pohodě a ani na mě nekřičel a nebyl zlý, což je novinka!

Moň MoX

2011-06-06T23:39:00.000+02:00

Nedělávám to často, ale!

Ale prvně histořice: šel jsem prostě po ulici a funěl větr. Měl jsem v ruce svoje malé fufátko a @evisek_net měl svoje větší fufátko. Hledaly jsme wifiny. No a prostě tam zrovna nebyla žádná, která by byla volně kradací.

A tak jsem rozpřáhl ruce a myslel na to, že se v těch wifinách vlastně koupu. Příjemný pocit, být omýván wifinami, Sluníčkem a větrem.

No a utwítl jsem o tom. Ertýtlo to hodně lidí. Fakt děsně moc.

No a tak bych jim chtěl prostě poděkovat, protože jsem z toho jeden velký juch.

A to je jako už celé.

Moň.

Cowcosi!

2011-06-02T21:20:00.000+02:00

Promiňte, děsně toužím začít spojením "milý deníčku". A protože je to můj blog, tak tak taky začnu ihned poté, co sem napíšu, že tak začít chci. To je jako místo úvodu, jsem slušnej a nevynechal jsem ho, abyste byli uvedeni do problematiky.

Milý deníčku,

poslední dobou to s meníčkama v místech, kde se vyskytuji já, stojí za zelenou ponravu. Prostě mají všude smrkanec a samé blafy. Každej den jak chobot sedím u Susanky a hledám žrádlo, které bych chtěl nejen sníst, ale taky za něj zaplatit. Fakt to není žádná prča. Prostě všude hnoje.

Samože jsem přefifacený umrňaný rejpal. Normální lidi si normálně vyberou. Prostě pro ostatní jsou to normální meníčka, pro někoho dokonce laskominy. Né pro mě. Počítám s tím, že i vy, moji čtenáři, tento problém taky někdy jistě máte. A pokud ne, není jediný důvod (nebo možná je), proč byste se ho neměli naučit řešit, kdyby nastal.

Řešením je bagetárna. Ale ještě čtěte dál! Fór je v tom, JAKÁ je to bagetárna! Link dostanete až na konci, abyste mi nikam neutekli a museli to dočíst. Prostě je to takovej jako krcálek, kde to nevypadá špinavě. Maj tam kiklavé stolky a divné asi anatomicky tvarované židle, které se taky kolíbaj. Hodiny jak z nádra a pod nima je obyčejná skleněná bakule s rybama, které tam maj jen vodu. Chudinky rybky. No děs. Radši se tam moc nerozhlížejte, jako fakt.

ALE! Mají tam docela levné bagety. Teda né všechny. Maj tam i kusy za 75,-, ze kterých leze tuňák. To nemám rád, takže je to taky mínus. ALE! Maj tam třeba šunkovou minibagetu nebo (a to je to kruciální, to je to, proč celej tenhle článek vlastně píšu) ČOKOLÁDOVOU bagetu. Prostě vám do ní daj hrnec nutely, hrušk, banános a takové další věci. Na oboje (šunk i čokoládos) vám stačí padesátikeruna. Prostě vozejk.

Pokud vás to naláká a půjdete to tam vyzkoušet, tak se připravte na to, že je tam milá obsluha, která se vás ale furt na něco ptá. A vy nevíte, co máte říct. Třeba jestli chcete světlou nebo tmavou housku a jestli to chcete zapéct a nebo jestli to chcete rozpůlit a nebo jestli to chcete s sebou. A prostě takové zbytečnosti, co nikdo neví nebo to nechce řešit.

Finální jídlo je dobré a levné a můžete se dělit s kamarády, protože je toho celkem dost!

COWLEY'S

Dneska je tarifářů den!

2011-05-31T12:52:00.000+02:00

Já mám teď práci, tak to vezmu jenom stručně - prostě ty hlavní rady a srandy.

Jsem dneska šel směrem do školy a co se nestalo (!). Zastavil mě v podchodu klučík v růžové košili a ptal se, co mám za operátora. Tak jsem se v rámci nácviku socializace zastavil a snažil se konverzovat. Odpověděl jsem tedy, že toho růžového. Ten kluk (nebo teda takový ten vyžehlenec "namakaný") se na mě podíval jak na vola (né jak na duševně nemocného) a nadřazeným tónem se moudře zeptal: "Myslíte Vodafon?" "Ne. Myslím ten růžový." Asi je to snad první tarifář, co nerozluštil, že myslím Pegase. Pak se ptal, kolik provolám. To jsem mu to řekl, ale odpověď na otázku, co mám za tarif, už jsem nevypotil. Protože to nevím. Znova se teda zeptal, co mám za operátora. Odpověděl jsem stejně a on se znova zeptal, jestli je to nějaké ódva. Tak jsem řekl, že ne. A on se na mě znova podíval jak na vola a šel do hája. Ani se nerozloučil. Doufám, že se mu stane něco hodně nepříjemného, jako třeba že mu na nohu spadne neuvařený brambor, když to bude nejméně čekat.

No a co se stalo fous poté. Prostě jsem dělal pracovní věc a zvoní mi fouňátko. Tak to zvednu a tam je nějaká baba, co se jmenuje Tý-Mobajl. Volá mi docela často, jenom moc nechápu, co furt chce. Ale často si dobře poekcáme. Třeba jako dneska. Ptala se, jestli jsem majitelka telefonu. Tak jsem řek, že jo, protože jsem si ten telefon přece koupila, tak musím být majitel.

Jinak příjemný hovor jasně kazila ta věc, že se ze sluchátka frut ozýval nějaký rachot. Tak jsem to paní Tý-Mobajl řekl. Že tam má rachot a že ji špatně slyším. Řekla, že za to nemůže, že tam jsou další Operátoři. To mě trochu zmátlo. Myslela jsem, že je Tý-Mobajl a né Operátor. Divné. Řekla, že si dá mikrofon blíž. Sice to nepomohlo, ale poděkoval jsem. Pak řekla:

TMO: "Můžu se vás v rámci krátkého monitorovaného hovoru zeptat, kolik tak měsíčně utratíte za telefon?"

J: "Ano, můžete"

TMO: *dlouhé ticho* "Tak kolik teda utratíte?"

J: "Asi tak 300,-"

TMO: "A jaký máte tarif?"

J: "Jó, to já nevim."

TMO: "No my pro vás máme výhodou nabídku, měsíčně zaplatíte 300,- a 60,- vám dáme navíc a esemeska za 1,20,- a volání za 5,xx a nový telefon k tomu zdarma! Tak co na to říkáte? Jak se vám to líbí?"

J: "Mi se to nelíbí"

TMO: "A můžete mi říct, proč?"

J: "Já nechci žádný nový telefon :( a esemeskuju teď za korunu, bych řek."

TMO: "Aha, ale tohle je výhodné, ale je to vaše věc, když si chcete esemeskovat za 3,40 a volat za 7,-!!!" (začala na mě být jako fakt úsečná a nadrzlá)

J: "Esemeskuju za korunu, vy mě vůbec neposloucháte :( "

TMO: "Poslouchám vás!!! Jenom vás špatně slyším!!! Máte tam nějaký blbý signál!!!" (furt štěkala)

J: "Ale tak to je spíš problém u vás, já nic s mobilním pokrytím nedělám, hehe. Dělám si legác."

TMO: "NO TAK MÁTE ŠPATNĚ NASTAVENÝ MIKROFON, JÁ VÁS PROSTĚ NESLYŠÍM!" (ohavně štěkala)

J: "Proč jste na mě tak ošklivá? Jsem jenom řekl, že tu vaši věc nechci."

TMO *zklidněná* "Já na vás nejsem ale ošklivá, jsem jenom říkala, že vás neslyším! Tak se nezlobte..." (asi si vzpomněla, že na začátku canila, že je to MONITOROVANÉ!

J: "Já se nezlobím, jen nechci, abyste na mě byla ošklivá. Jsem nic neudělal."

TMO: "To je dobře, že se nezlobíte (*začala se ke mě chovat jako v debilovi, takže už nebyla hnusná, ale lítostivá*) tak naschledanou, hezký den"

J: "Taky se mějte hezky."

Úspěšně jsem se socializoval a zajistil jsem, že lidi nemaj rádi, když nedělám to, co bych jako měl dělat. A stejně tohle nebyla ta pravá paní Tý-Mobajl, protože ta se na mě tak snadno nenaštve, když nechci nový telefon.

Jak na mě!

2011-05-22T21:32:00.000+02:00

Dneska budu pojednávat o věci, která bude nechutně a ohavně užitečná jen takovým jedincům, kteří se se mnou někde potkávají. A to ať v online nebo offline formě. Rozhodně to ale dneska nebude přímo rada do života, nicméně pozorný čtenář má šanc si z toho odnést vskutku hodně.

Ještě bych dodal dodatek: hodně lidí už si toho všimlo a začalo to fakt natvrdo používat. Což je od nich hnusné a ohavné, ale mám je proto ještě víc rád!

Takže abych začal: o čem to teda bude a o čem to nebude. A nebo úvod vynechám a povím histor:

Byl jsem děsně smutnej a musel jsem čekat asi 2 hodiny na Frousáka. Neměl jsem co dělat. Byl víkend. A já byl u Vaňkule. Tak jsem tam zaplul. Vlastně to považuji za takové cvičení a sebetrýznění, protože nemám rád lidi a nerad nakupuji. A proto lezu hodně do obchodů s dámskými ohadry, protože tam je nacpanost jistá. Tak jsem do jednoho takového vlezl a začal si prohlížet hovadiny k oděvu, které tam měli vystaveny. No a najedou jsem tam uviděl bílé triko s naprosto ohavnou rybou. Fakt vobluda. Tak jsem to prošel až dozadu toho krámu a šel jsem do háje. A u takových těch antikradacích pípáků jsem stále ještě myslel na tu škaredou rybu. Že je to prostě chudák ryba, když je tak šeredná. Kdo si přece sakra koupí hnusnou rybu a bude ji nosit na triku? No jen dement úplný. Nezapomínejte, že jsem byl fakt děsně smutnej a připadal jsem si maximálně opuštěně. Tak jsem prostě šel a jedno to triko s šeredkou jsem si koupil. Hned jsem měl dojem, že ta ryba může být děsně veselá, protože ji budu mít moc rád i přesto, jak ohyzdně vypadá. A to mi zvedlo nálad. To je jistě super, ale ten krám na mě vydělal nějaké peníze, protože jsem si jasně koupil něco, co jsem vůbec nepotřeboval (nebo potřeboval, ale jé jako ošatítko, ale jako psychickou pomoc v mé smuténce).

Druhý případ se mi stal docela nedávno. Teď někdy týden minulý. Prostě jsem šel kolem bazárku u nás na FF. Prodávají se tam různé věci, co tam kdo dá. No a já šel kolem a tam byl na zemi minikvětináč. A v tom minikvětináči si prostě rostl plevel. A já si řekl, že chudák plevel. To si přece nikdo, kdo není dement, nemůže koupit. Kdo by si, sakra, kupoval plevel?! Plevele si prostě nikdo nekoupí a ten chudák plevel tam bude sám a smutnej, že ho nikdo nechce. Jak kdyby za to ten plevel mohl. Chudík plevel. No a tak jsem si ten blbej plevel teda koupil, abych se o něj mohl hezky starat, pěstovat si ho, přesazovat ho do větších květináčů a pak ho zasadit do zahrady, kde jistě zničí zcela vše, co tam roste. Nebo se tam aspoň celý rozleze, bude toho plný trávník a všude bude ten plevel nevábný.

No ale opět genyjální prodej! Chtěl jsem snad nějakej blbej plevel, když jsem šel kolem toho krámku?! No nechtěl, ale stejně jsem si ho koupil, protože mi ho bylo děsně líto. Třeba když si jdu do takové té velké sámošky koupit kompot, tak tam jak Jesisem stojím a hledám takový konzerv, který je pomuchlaný, protože si myslím, že si ho nikdo jiný nekoupí a chudák kompot se vyhodí a bude prostě děsně smutnej.

A teda v poslední době se mi stává, že mi to lidi dělají naschvál. Prostě po mě něco chtějí a když řeknu, že jim na to smrkám, tak mi začnou nalhávat, že "to a to" bude děsně smutné nebo opuštěné!

Prostě to není fér!

Pro zájemce o sňatek: 7 z 9 lidí si myslí, že je ta ryba fakt ošklivá.

Jak si obarvit vlasy

2011-05-15T21:56:00.001+02:00

Dnes mám ochuťnou chuť podělit se se světem o nějaké své moudré moudro. Prvně jsem myslel, že bych svět naučil něco vařit, ale pak mi došlo, že existuje závažný problém! Je to věc, která hodně lidí trápí. A je to věc, kterou jste si přečtli v nadpise. Nemyslete si, že když nejste přefifněná žena, že se vás tento problém netýká! Můžete na to narazit fakt všude. Jednou nastane taková životní chvíle, kdy si řeknete, jakej moc velkej pech to je, že neumíte barvit háro. Když si přečtete tenhle návod, tak: a) večer neusnete, protože bude jistě tak moc moudrý a obrazotvorný a b) budete umět barvit háro jako ta žena, co má křeslo a nechává si za to platit!

Co je k tomu potřeba: barva na vlasy, miska, štětec, ruka, hřeben, voda

A teď podrobněji:

Barva na vlasy - koupíte to v drogéryjy. Je to taková malá krabička, která není ve standardní formě krychle, ale je také hranatá. Mívá různý obsah, obvykle je tam věc (návod), věc (flakónek s tekutinou) a věc (tuba mačkací). Pokud jste prachatější a koupíte si dražší věc, je tam navíc věc (rukavica) a věc (pobarvící péče). A pak tam můžou být i další věci, ale ty už nejsou podstatné. Věc (návod) číst nemusíte, jelikož máte moje rady.

Miska - všichni víme, že miska je věc a tak ji můžete nahradit třeba hrnem na kafe, protože ten mají, narozdíl od misky, doma všici.

Štětec - je to takový široký štětec na barvení vlasů. Ten se normálně nahrazuje kartáčkem na zub.

Ruka - musíte mít aspoň jednu a musí být pohyblivá (jde to i bez rukou, např. pusou nebo nohou, ale na to musíte být ultraexpert. Pokud jím jste, tak tenhle návod stejně nepotřebujete).

Hřeben - stačí ruka.

Voda - obvykle teče z kohoutu v koupelně.

Vhodnosti navíc (nepotřebný luxus) - zdrcadlo.

A jak na věc: vynechte věc (návod) a doufejte, že nemáte alergyje na barvy na vlas. Vemte hrn od kafe a dejte do něj obsah věci (tuba mačkací) a věci (flakónek s tekutinou). Kartáčkem na zuby to hňácejte, dokud to není jednohmota. Pokud máte v obsahu balení i věc (rukavica), napasujte si to na ruce. Pak se postavte rovně a dejte pořádný kydanec vzniklé hmoty na štetiny kartáčku, který následně opatrně přemístěte nad vaši hlavu asi tak zhruba doprostřed a pokuste se štětinami vetřít barvu ke konečkům vlasů. Pak kartáč vraťte do hrnu a rukama si posuňte vlasovou pěšinku směrem doleva a opět naberte hmotu barvivou na štětiny a plácněte si to na hlavu. Po chvíli zjistíte, že je to trapné, blbé a pomalé a namočíte do hrnu celou ruku a plácnete si ji na hlavu. Pak to hodně pocucháte. Několikrát opakujete. Pak znovu cucháte a voila! Vaše vlasy jsou obarvené.

Pak si na zatím blíže nespecifikovanou dobu sedněte na židli a tvařte se jako hromádka neštěstí, protože místo, kde jste si vlasy barvili je celé od barvy. Barva je všude. I na podrážkách. Hlavně s tím nic nedělejte a nechte to dostatečně zaschnout, jinak se to moc matle a stejně to uklidit nejde.

Asi za 30-40 minut přestaňte dělat smutnou hromádku a jděte si umýt vlasy. Můžete při tom použít věc (pobarvící péče), pokud je součástí balení. Umejte to fakt dobře a pokud si myslíte, že už to máte, tak to umejte ještě jednou.

Gratulace, je z vás krasavica/krasavec!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem umí barvit vlasy vždy a všude a za všech podmínek. I když nemá barvu na vlasy.

Jak si zašít kalhotu

2011-05-08T23:37:00.000+02:00

Dneska se dozvíte něco o tom, co jako máte dělat, když si potřebujete zašít kalhotu. Bude to velmi velmi velmi poučné a po přečtení vám navíc jasně shrnu, co nemáte a máte přesně udělat.

A teď už k věci:

Prostě jsem si jednoho dne sáhl do přední kapsy své kalhoty a nebyla tam žádná fungující kapsa. Prostě tam byla najednou velká ďoura. A na druhé straně to bylo taky tak. Napadlo mě, že bych s tím měl něco udělat, abych si mohl do kapes strkat věci a nesbírat je ihned poté po zemi. A tak jsem to řekl Evíííííškovi, která nejenže si ví vždy rady, ale navíc má šicí strojátor.

Nebudu čtenáře unavovat tím, jak jsme na to pořád zapomínaly a odkládaly to a i když jsem si vzpomněl, tak jsem byl lín to připomínat. Prostě se na to dostalo až dneska.

E. byl tak děsně hodný, že mi nachystal svůj stroj a posadil mě k němu, abych si to jako zašil, že to už přece umím (!). A tak jsem si sedl, dal kalhot naruby a vzal jednu kapsu. Pokusil jsem se jednotlivé strany díry spárovat a následně je nacpat pod patici, ve které je jehl. A pak jsem šlápl na plyn. A ono to šilo! A šilo a šilo a šilo... šilo to samo. Šilo to pořád do jednoho místa. Zde je potřeba si uvědomit, že pokud se stane toto, je to celé k ničemu. Já si to neuvědomil a jehla mi do kalhoty vyžrala obrovskou díru navíc a ještě totálně zacuckala spodní nic (nebo tak nějak) a nacpala kus kalhot do spodní části patice a celé se to díky tomu ucpalo. Zde mi chybí kus návodu, jak z této šlamastyky ven, jelikož to spravil E., který následně vzal moji kalhotu a zašil ji tak, že se z jedné díry stalo děr asi tři. Poté další 2 zašil a nechal tam jen jednu. Téměř u vrcholku kapsy, jelikož je to přeci místo, kam si drobásky nedávám.

Co přesně nemáte udělat: dát Jesisem šicí stroj.

Co přesně máte udělat: nedávat Jesisem šicí stroj.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem již chápe základní principy zašívání děr v předních kapsách kalhot.

Jak do Prahy na Drrrrupal

2011-03-27T23:24:00.001+02:00

Tak. Došel jsem na to, že tento post píšu v neděli a to všechno, o čem tu budu rozkládat, se odehrálo ve středu. Takže jsem něco málo už pozapomněl nebo si to v představách poromantyčtěl. A stejně to celé přepíšu ze svého pohledu, takže neočekávejte nic jako relevantní informace. Tak.

Úvod:

Jednoho dne mi napsal Evíšek, že je Drrrrupal konference a že jako pojedeme, protože Martin říkal/psal/postoval. A tak jsem řekl, že jako jo, že vozík ++ [vozík plusplus]. Já vím o Drrrrupalu celkem velké kulové. Jen takové ty základní cany, ale tak proč bych se nemohl dozvědět něco nového a zajímavého? A nějak jsme do toho přinamočili i Rionku. A pak se přinamočil i Mamuf. A tím to celé začalo.

A teď už jak na věc!

Prvně musíte nějakým stylem přijít na to, že uděláte modré muffiny, protože Drrrrupal je modrý. A tak popadnete Nexíka a naklohníte je. Když muffinů není až zas tak moc, doděláte bochánky, zvané také wrrrruchánky. Jak se taková věc dělá, bude předmětem jiného (budoucího) postu.

Pak důmyslně namyslíte oděv vhodný konference (a takový, který má každý ve skříni) - tedy zelená sukeň a triko s tučňákem (kdo to ve skříni nemá, tak si to prostě vypůjčí). A pak jdete spát a druhý den směle vyrazíte na oběd do restaurace, co se jmenuje skoro jako Mamuf, jen místo "f" je jiné písmeno. A když to rozluštíte, tak je to takový ten chlupatý mumatý slon z minulých dob. A pozor, návštěva restaurace musí probíhat takto:

"Máte Kofolu?"

"NÉÉÉ"

"Uděláte nám salát Mamut?"

"NÉÉÉ"

"Můžeme zaplatit?"

"NÉÉÉ"

... tak musíte 40 minut čekat, nikdo si vás nesmí všimnout a pak se zvedněte a jděte raděj zaplatit na bar.

Při zakoupení hromadé frousací jídzenky vláčkem se nepodívejte na datum na ní natištěné a nechte se vylekat velmi laškovacím chlapem s cvakacími kleštěmi, že jste si koupily lístek s blbým datem. Během jízdy vlakem hodně zpívejte, smějte se a vůbec dávejte průchod všemu, co ve vás kdy vyrostlo. Pouze si dávejte pozor, abyste vycházeli z kupé tou stranou, kde je méně lidí a ostud byl tedy o něco menší.

Potkejte se Martinem a Adamem a jděte dělat ostudu společně. Kupte si lístky na metro a šalinky (kterým se ale v Prahe říká nějak jinak) a jděte na Petřín, kde musíte někomu ukrást mikinu. Tam potkávejte divné lampy, zajímavé věci a naučte se pár vět v cizích jazycích, jako třeba velmi románc větu "Vule vů fér lamůr avek muá?" nebo slovo"kušé".

Poté se pokuste ulovit nějaké jídlo, které pak konzumujete na konferenci, kvůli které jste vlastně dojeli. V první části dávejte pozor a ve druhé se vzdalte dozadu a snažte se ukrást nebo laškovně schovat Martinovi telefon. Po skončení konferenc raděj mlčte, abyste nedal najevo, že už se zase bojíte lidí. Lepte se na ty, kteří přijeli s vámi nebo pokecejte se známými. Síťování se nekoná.

Pak se vysypte z místa konání a dojděte jen k první zastávce, protože vám dojde mana. Tam stůjte a čekejte, než dojede policejní auto, z kterého vykoukne pan policajt a zeptá se, jestli jste to vy, kdo ohlašoval střelbu. Řekněte popravdě, že to teda ne a začněte se bát. Sledujte, jak policisté s baterkami ohledávají chodník. Pokud jste Jesisem, buďte si jisti tím, že jste to vy, kdo na té nábojnici stojí a o ničem neví. Po odhalení této skutečnosti skočte do šaliny a ujeďte.

Pak se se všemi rozlučte a nahopsněte do vlaku. Dávejte si pozor, aby to byl ten správný. Hodně o tom pochybujte, abyste se mohli celou dobu bát. Během jízdy se zase hodně smějte a dělejte kraviny, dokud neusnete. Pak se probuďte v Pardubicách a sledujte, jak je váš vagon odstaven na kolej podivnou, samotnou. Bojte se ještě víc a přestaňte se smát, jelikož se jedná o vážnou věc! Kolem tma a vy jste samotné v odstaveném vagonu. Bojte se ještě nějakou dobu, než je váš vagon opět přicucnut k celé sestavě a pak už v pohodě dofrousejte zpět do Brna.

Během cesty si pište hlášky. Výlet se vám natolik líbil, že budete vymetat všechny možné Drrrrupal konference v okolí i neokolí.

Autorem všech fotek je Rionka a usmlouval jsem to s ní tak, že když si sem ty fotky dám, tak na ni jako odkážu. Všechny foteny jsou tady a tady.

Fusaklové 365

2011-02-24T23:18:00.000+01:00

Takže abych nějak uvedl novou rubriku: prostě jsem si začal fotit fusakle. Zatím se jedná pouze o sběr dat. Zkoumám hodně věcí. Jednou z nich je, zdali je výskyt fusaklí na mých tlapkách poznamenán pravidelností - nebo zdali se to někdy začne nějak cyklit!

Pokud vám to přijde jako cool nápad, tak... cool a přidejte se. Bude to super řetězofka. Pokud ne, tak se nepřidávejte. Tak jako tak to zrionkovala Rionka!

Jak na bowling!

2011-02-19T00:11:00.000+01:00

Tak dneska se mi stala taková věc. Tedy ona se nestala vlastně dnes a když budete tento článek číst, tak se nestala včera.

Obvyklý začátek ponechám - kdo mě zná, ví:

Kdo mě zná, ví, že jsem nikdy bowling nehrál. Byla to opravdu elementární chyba! Nikdy by mě nenapadlo, že existuje sport (je to sport, že?), který někdo nadyzajnoval přímo pro mě! Až na jednu maličkost tedy. Ale popořádku:

Já se nových věcí hrozně bojím. Já si vlastně ani moc nepamatuju, že bych někdy pronesl, že bych CHTĚL jít hrát bowling. Něco takového bych já nikdy neřekl, protože jsem to nikdy nedělal. Nikdy nechci dělat nové věci, protože se jich bojím. Patrně jsem tedy buď mlčel nebo jsem neaktivně přikyvoval. Tedy to moje já, co chce sbírat zkušenosti a učit se. To já přikyvovalo. To druhé se bálo a tak neudělalo nic. No a tak jsem se dostal k tomu, že jsem si dneska zahrál bowling.

Asi 2 dny předem jsem se začal bát a vůbec jsem tam nechtěl. Ale umenšil jsem to a pořád jsem ten strach přesouval na dobu, až bude vhodný. No a celý ten vtip je v tom, že na něj vůbec nedošlo.

PODROBNÁ PRAVIDLA aneb JAK SE HRAJE BOWLING:

Celá ta hra spočívá v tom, že si vezmete NESKUTEČNĚ ROZTOMILOU koukavou kouli a tu se pokusíte nasměrovat směrem na kuželky, které jsou docela daleko. Prostě se snažíte tou koulí jako drcnout do těch kuželek, aby si lehly. A když si lehnou, tak je to dobře. Kdy si nelehnou, tak je to taky dobře. Když skončí koule ve žlábku, tak je to taky dobře. Prostě v tom sportu není nic, co by se dalo dokazit. Jednoduše vložíte do koule tolik prstů, kolik má koule děr a pak se ji pokusíte pustit na dráhu tak, aby utíkala co nejdále směrem ke kuželkám. Zatím nemám moc jasno v tom, jak se to dělá. Zkoušel jsem to okoukat u ostatních hráčů, ale ještě se mi nepodařilo převést tyto nakoukané znalosti do praxe. Jediná věc, kterou nesmíte udělat, je, že položíte všechny kuželky na jeden kutul. A to proto, že pak koulíte v daném kole za trest jen jednou, což je samozřejmě škoda, jelikož si zahrajete daleko méně.

Nezranil jsem se. Všechno kolem je roztomilé. Koule se furt koukají. Je tam děsná spousta věcí na zkoumání. Nemůžete na tom nic pokazit. Má to jednu nevýhodu. Ty koukavé koule jsou děsně těžké! Udělal jsem kruciální chybu v tom, že jsem si na začátek vzal kouli růžovou. Později se přišlo na to, že angreštová je lehčí a měl bych tedy hrát s ní. Ale angreštové koule prostě pořád padají do žlábku. Takže musíte hrát vždy s růžovou. Je to asi takové pravidlo, na které musí každý nováček přijít!

Důmyslnost

2011-01-27T19:50:00.000+01:00

Bez peněz do knihovny nelez!

2011-01-15T19:18:00.000+01:00

Dnešní geniální rada bude zase začínat starým dobrým "Kdo-mě-zná-ví!":

Kdo mě tedy zná, tak ví, že jsem chuďas. Chudý chudík. Už jsem tady o tom několikrát psal, jelikož se tím nijak netajím. No ale k věci.

Prostě se mi stalo, že jsem včera dojel z Brna Domů. Jak to tak bývá, v Brně jsem ustudoval všechny peníze, co jsem měl v peněžence. Kromě dvou dvacetikerun a nějakých malých stříbrných kulatých placiček, jejichž sečtená hodnota nevydala za jednu bronzovou šmudlu.

No a teda už k historce: prostě jsem si to dneska naklusl do knihovny. Vrátil jsem knihy, nabral jsem si nové a štráduju si to k pultu. Paní knihovnice vybafne: "Bude to devadesátkorun". Já koukám jako Jesisem, když se kouká víc jako blbec, než je obvyklé. Pak mě napadne, že jsem byl vkusně hodný čtenář a nemám žádné ty nevracecí pokutice, protože pokud nějaká hrozí, vyšle se do knihovny tatínek!

"Ale né pokuta, haha, poplatek za leden přeci! Jste ještě student, že?" Povídám nožeano, nožejsem! Přeci proto sakryš nemám v peněžence ani těch devadetátkorun! Tak mě napadlo, že si jako zkusím vymyslet nějaký blábol vtipný o tom, proč jako nemám peníze. Ale nakonec jsem řekl, že si odskočím do bankomatu a pak se vrátím uhradit obnos. A tak jsem taky udělal. Prostě:

Bez peněz do knihovny nelez!

Když není klíček...

2011-01-08T20:23:00.000+01:00

Přišel jsem na to, že můj blog čtou hlavně (no, možná né hlavně, ale docela často) lidé, kteří mě reálně znají. Prostě se se mnou baví i offline. Vědí, jak vypadám a tak prostě. Tím nechci říct, že by to bylo špatně nebo dobře. Prostě to tak je.

Ale primárně jsem to takhle vůbec nechtěl. Chtěl jsem mít děsně anonymní blog. No a asi z toho důvodu, jsem o něm všem a všude vykládal, furt postoval všude odkazy, dával na něj linky do různých profilů a tak. Aby to prostě bylo hodně anonymní a nikdo mě nikdy nepoznal.

Ale o tom jsem původně vůbec psát nechtěl. Já mám totiž takový problém. A to ten, že nemám klíče od prádelny, jelikož je má nějaký pan XY. Musím čekat a tak si jdu jednosměrně popovídat s Vámi, čtenáři Zlikatosti. Fór je v tom, že každý na blogu píše o něčem. Prostě si plácne nějaké téma, které ho zaujalo a všem o tom povykládá. Já ne. Já jsem Vám udělal děsně vtipný strip nebo jak se to jmenuje. Snad se pochechtáte.

Předsevzetí do roku nového... 2#

2010-12-31T19:16:00.002+01:00

Napadlo mě, že si udělám vlastní řetězovku, ale kdo chce, tak se může přidat! Budu jen rád!

Minulý rok jsem si předsevzetí taky sepsal a musím konstatovat, že jsem to celkem solidně naplnil.

Prvně ale nějaké dobré rady o tom, jak taková předsevzetí psáti:
Takže jsem vymyslel, že je velmi důležité dávat si taková předsevzetí, která se splní sama nebo jsou již ze své podstaty nesplnitelná, takže se po celý rok můžete v klídku povalovat a nemáte navíc žádné další úkoly. Na konci roku se jen podíváte, jaký jste borec a všechno se to splnilo nebo prostě jen přepíšete ta nesplnitelná předsevzetí do nového roku a nemáte tedy lopocení ani s tím předsevzetím, jelikož ta moudra nemusíte vymýšlet zase znova.

A teď už moje předsevzetí:

Pít víc kafe.
Míň na sebe kydat jogurt.
Drobky ze stolu smetat rovnou do koše.
Zapalovat si svíčky.
Tvářit se jako blbec.
Zůstat u Zlikatosti.
Být Jesisem.
Poukazovat na nedostatky kolemstojících lidí.
Chřoupat mrkev.
Kupovat si kornflejky ve velkých baleních.
Domalovat rozmalované obrazy.
Zkusit znovu zpívat.
Smát se během pití.
Mizet lidem z dohledu během konverzace.
Zakrývat si oči a pokřikovat, že nic neslyším.
I nadále se bát rachejtlí.
V noci koukat do zrcadla.
Nezapomínat furt všude svůj tubus.
Zase si nezastřihnout vlasy.
Oňufávat kdeco.
Vysedávat v knihovně.
Malovat Fí oči každý lichý týden.
Zalejvat kytičku.
Nosit náušnice.
Dělat častěji homoli.
Dělat vylomeniny a hodně zlobit.
Vypadat neustále jako totálni profesionál.
Broukat.
Omezit čištění skvrn na oblečení pomocí černé propisky.
Povalovat se v kavárnách.

Brouk

2010-12-19T02:18:00.002+01:00

Prošel jsem chodbou

jednou

a zapomněl tam nohy

dvoje

povedlo se mi to tak

třikrát.

A z chodby vyběhne ven

BROUK

Bankomat VS Bankomat

2010-12-13T23:26:00.000+01:00

Dnešní moudro bude krátké, protože je moc pozdě večer a já už bych měla být v posteli. Nicméně neodolám a musím se s Vámi podělit o věc, kterou jsem vykoumal. Zatím jsem nedokoumal, k čemu je tento poznatek dobrý, ale to neznamená, že se nám někdy v budoucném budoucnu nemůže hodit.

Stalo se mi, že jsem zase jela posledním možným Frousákem do mého brlohu v Brně. No a je to tak pozdě, že už je i Vaňkule zavřená. Tak jsem tak solidně postával a pohupsával u Tesca a přemýšlel, jak bych se mohl co nejlépe pozahřívat. Šel jsem tedy intuitivně ke zdroji světla, což prostě znamenalo, že jsem se nalepil na skleněné Tescové výlohy a nakukoval dovnitř. Fotobuňule nade mnou jemně bingala. A teď co jsem tam uviděl:

Je tam nějaký tabák/tisk, ale to není podstatné. Hlavní jsou 2 bankomaty vedle sebe. Jeden je asi Česká spořitelna a druhý je Komerční banka. Teď nebudu hodnotit ty banky, je mi úplně jedno, která je lepší a která není lepší. Jde mi čistě jen o ty bankomaty.

Když na ně koukáte, zjistíte, že dodávky bankomatů asi zajišťuje jeden a ten sám bankomatář, protože jsou oba stejné. Ale pozor! Českospořitelní je takový vyšňořenec. Má k sobě přidělanou ceduli s nápisem "Česká spořitelna" a je obohacen modrou samolepkou pod ťukátkem čísílek. Dále na sobě má další podivné super samolepky, které vypadají poněkud varovně. Asi jako kdyby se měl bankomat začít každou chvíli třepat a vybouchnout. Takový profesionál to je.

Bankomat Komerční banky vypadá asi tak, že byste si ho dali na svou kosmickou loď, pokud byste nějakou měli, kde by plnil funkci něčeho, co nevydává žádné zvuky, ale vy jste si jisti tím, že to něco dělá.

Takže: KB vede 1:0!

Tma

2010-12-10T21:30:00.000+01:00

Večer seděl jsem na jednom kameni
A hledal kolem sebe v trávě stébla
Pozdě vyhaslá sirka bez klobouku
Okamžik odhalila střepů stíny
A nakonec prošel jí samotný čas.

A tma na to ukryla konce mých řas
Ruce své vtiskla tak do zmrzlé hlíny
Nebesa skryla nespočtem oblouků
A pohledem vzhůru bělostně slepla
Já čekal v ní na příchod znamení

Jak si uvařit horkou čokoládu

2010-12-06T20:21:00.000+01:00

Tato otázka mě nikdy netrápila a tak myslím, že Vás taky ne. Ovšem jednou jsem si takhle seděla na stole a napadlo mě toto: "Co kdybych si skočila do kavárny na horkou čekuládu?" Moje kamarádka (čte myšlenky) mi na to řekla, že si můžeme přece udělat svoji horkou čekuládu! A tak tu pro Vás mám návod, jak na to:

Jděte do kvelbu a nakupte tyto ingredyjence: mléko polotučné nebo i vícetučné a hořkou čekuládu. Pokud jste šetřílek, můžete tu čekuládu koupit ve slevněnce (šop s prošlými potravinami).

Pak naklusněte zpět do svého brlohu (nebo haciendy) a do hrnca nalijte půl litru mléka. Ale nedávejte to ještě na šporák. Pak rozbalte 100g čekulády (čiže na 100g čekulády připadá 0,5l mléka) a tu buďto nastrouhejte na struhátku nebo ji nakrouhejte nožem na malé částečky. Až to máte, tak dejte to mléko na šporák, přičemž musíte udělat, aby hřál. Chvíli ho tam nechte a pak do něj opatrně vsypte tu čokoládu. Pomalu to míchejte. Jakmile se všechna čekuláda rozpustí, máte horkou čekuládu.

Upozorňuji, že pokud čekuládu míchá Jesisem a né její kamarádka, vypadá to pak následovně. Ale u Vás to až tak jistě nedopadne. A to proto, že já jsem, narozdíl od Vás, před vařbou žádný návod nečet.

Jesisem pro H&M

2010-11-30T23:35:00.000+01:00

Jak jít k očnímu a všechno to kolem

2010-11-29T21:28:00.000+01:00

Tak abych jako nějak začal: prostě jsem chudý hovád, takže mi můj očař poradil, že když budu nosit měsíční kontaktní čočky 2 měsíce, tak jako ušetřím a nic se nestane.

No a jak teď už jako tak nějak bydlím spíš trvale v Brně, nemůžu se dostat ke svému očaři Domů. A tak se stalo, že mi došly kontaktní čočule a já musel tento problém nějak řešit. Jsem poctivý student a tak jsem nechtěl jet domů jen kvůli očím. No a jako student mám Google. Tak jsem si našel něco jako optiku, kde dělají něco jako měření zraku a furt jsem neměl ani páru, co to jako je.

Nakonec jsem šel do školy a cestou jsem potkal Optiku *jméno*, která měla ve výloze napsáno, že se tam provádí měření zraku. Tak jsem tam naklusl. Naproti mi vyběhla hudrmanice a jediné, co jsem se dozvěděl, bylo, že to stojí 500,- a za 2 dny tam mám naklusnout eště raz a objednat se. Tak jsem utek a už jsem se tam neukázal.

Googlil jsem tedy znova a našel jsem kousek od další mé fakulty nějakou ofešnost. Dám na konec reklamici patrně. Tak jsem se tam šel zeptat! Všechno mi vysvětlily (byly tam jen prodavačky nebo teda optičky) jako pro debila. A já Vám to taky povykládám tady, abyste věděli, do čeho jdete: Stojí to tam 600,- - vyšetří Vám zrak a nafásnete zdarma (za 600,- teda) pár kontaktních čočulí, které nějaký dob nosíte. A když je to v cajku, tak šlus a když ne, tak zdarma (teda furt za těch prvních 600,-) nafásnete další, dokud prostě nejste spokojenec. Rovnou jsem učinil objednávku toho měření zraku na dnešek. A tak jsem tam dnes taky šel.

Naklusl jsem tam tak solidně na čas a jedna paní prodavačka se mě ptala, co tam jako chci. Tak jsem řekl, že jdu asi měřit zrak a něco s čočkama, ale že tomu furt moc nerozumím, co tam jako budu dělat. Ať se podívá do knihy návštěvní, že je to tam napsané. A tak ona se podívala a zděsila se, že mám namalované oči a jdu na čočky! Tak jsem řek, že to mi nikdo neřek. Že mi bylo jen řečeno, že nemám mít 2 hodiny před vyšetřením čočky. To jsem splnil, měl jsem brýle a připadal jsem si jako malý blbec. Paní prodavačka si to odkvačila a řekla mi, abych počkala. Za fous se mě ujala optička a odtáhla mě do jakéhosi kanclíku s věšákem, křeslem a všelijakými stroječky.

Pamatujte si jednu věc - je jen na Vás, kolik vědomostí na svých 600,- nafasujete. A tak jsem se pořád ptal na různé blbiny a chtěl zkoumat ty stroječky. Samotné vyšetření je docela sranda, už tam totiž primárně nepoužívají ty srandovní brejle na měnění sklíček, ale takový cajk, který optička ovládá z křesélka svého. Trvalo to fakt dlouho a mě bylo té paní docela líto, jelikož jsem se furt nemohl rozhodnout, který pohled na tabuli s písmenkama je jako lepší a který je jako horší.

Na začátku jsem říkal svoje hodnoty dyjoptryjové s tím, že vidím docela dobře. Nakonec jsem nafasoval skoro dvojnásobek a tak jsem se moudře zeptal: "A to lidi normálně jako vidí takhle dobře? No fí!" A ona povídá: "Eeeeeeeh, no asi ano." A vytáhla mě z toho kamrlíku, kde se provádí měření zraku, přičemž jsem měl na nose nasazené ty dyjoptryje, které jsem pak měl dostat do čoček. Stály jsme přímo v tom krámě s brýlema a optička se mě ptá: "Není to na Vás moc ostré? Nemáte pocit, že se proti Vám nadouvá podlaha?" A já na to: "To Vy umíte? Udělat, že člověk vidí, že se nadouvá podlaha jenom tím, že mu dáte brejle? No fí! Ale to nemám takový pocit. Mám pocit, že chci na všechno sahat, jak je to krásně ostré. Vidíte to taky?" A ona: "Eeeeeeh, tak pojďte zase dovnitř." A zatáhla mě zase do toho kamrlíku, kde jsem si nasadil kontaktní čočule už a bylo mi řečeno, že mám 15 minut a můžu jít i z brýlařského krámu ven nebo po něm můžu štrádovat a koukat se na vystavený brýlový tovar. Tak jsem okukoval brejle.

Bylo to totálně super, protože jsem viděl! Ale 15 minut je fakt dlouho a já jsem se začal nudit. V tom mě napadlo, že v těch vytrýnách s vystavenými brýlemi je jistě nějaký skrytý systém. Jakože když k vytrýně přijdete, tak se podíváte většinou do úrovně očí, kousek kolem toho. Málokdo brejlí dolů do rohu a tak podobně. Pak je taky rozdíl mezi tím, kam brejlí muž a kam žena, protože vytrýny jsou stejně velké, ale muži jsou v průměru vyšší. A tak jsem se snažil rozluštit ten jistě sofistikovaný kód, podle kterého se rovnají v krámě s brýlema brýle. Skákal jsem od jedné vytrýny k druhé s tím, že to jistě rozluštím.

Pak se ke mě přikradla ta optička a ptala se, jestli si rovnou koupím i brejle, že to tak okukuji. Jsem řek, že ne a vyložil ji svůj problém. Ona to vůbec nepochopila a vysvětlovala mi, že systém je v tom, že je to rozdělené na brýle pro muže a pro ženy. Tak jsem jí to objasnil znova a to už jsem se dozvěděl, že žádný systém na to nemají a prostě to tam jen naflákají. Pak mě zase zatáhla do kamrlíku a podívala se, jestli mi čočky sedí. Údajně mi kloužou po očích. A asi je to tak dobře.

Pak mě odtáhla k pultíku a já vyplázl 600,- (kartou se platit může) a nafasoval jsem roztok na čočule a pouzdro. Pak mě objednala za 14 dní na kontrolu. A už byl jako konec. Tak jsem se zeptal, jestli bych nemohl dostat papír s nějakým moudrem o tom, kolikže jako mám těch dyjoptryjý a tak podobně, abych si večer pěkně počet. Tak mi to bylo poskytnuto. A pak už jsem šel a koukal se a kochal se... já jako FAKT vidím teď!

REKLAMA - Oční studio Aleš Žejdl

Tinto a Pan Svorka

2010-11-17T21:27:00.000+01:00

Nebudu psát nějaké super rozsáhlé články. Prostě jsme tam šli na oběd. Chudé studentstvo. Sáhodlouze jsme vybírali pizzu, která by chutnala oběma a mohli jsme se o ni tedy rozdělit. Pan Svorka už z nás nemohl a tak pozoroval solničku.

Pak jsme si vybrali a paní servírka se nás zeptala, jestli nevyužijeme té nabídky a nedáme si 1+1 zdarma. Tak jsme využili a Pan Svorka to taky zabalil.

Milá Zlikatosti, to byl dneska ale Infokon...

2010-11-16T19:28:00.001+01:00

... teda: to byl dneska ale den!

Jeden neví, co by vám měl dřív povykládat.

Už si kulové vzpomínám, jestli jsem zde někdy vykládal o tom, že kdysi dávno mi doma v Brně smrděl noční stoleček. Prostě si tak stál a smrděl. Bylo to divné, protože ani po bližším ohledání jsem nenašla nic tak závadného, aby to muselo divně zapáchat.

Za nějakou dobu (v rámci inovace mého sídla) mi byl stolek odebrán a místo jsem jsem nafásnul jeden psací stůl a jednu policatou nízkou poličku. Ani jedno už nesmrdělo.

Další pohádka je o urvaném kohoutku: jednou jsem si myl ruce a zůstal mi v ruce kohoutek. Opravili to.

Další pohádka je o urvaném sprchovátku: jednou jsem se sprchoval a urval jsem sprchovou hlavici. Opravili to.

Další pohádka je o ucpaném odtoku: jednou mi nějak spadl čaj omylem do umyvadla a ucpal se odtok. Prošťucli to.

Další pohádka je o urvaném splachovadle: jednou jsem splachoval a urval jsem splachovadlo. Opravili to.

Všechno se to stalo omylem a já dodnes nevím jak. Kdyby to bylo součástí telévizní komédie, tak jim to nevěřím a řeknu, že je to tupé a nereálné.

No a dneska ráno se čančám na Infokon. Skáču po pokoji a snažím se zapnout si šaty. Klepe nějaký pán. Že prý mám v koupelně uhnilé trubky a vždy, když se tu svoji půlhodinku sprchuji, tak teče voda všude, jen ne v trubkách. Mám se prostě vystěhovat, aby to tam mohli celé rozkopat a dát dokupy.

Dalo mi to tu znalost, že jsem fakt... mobilně flexibilní! Kdybych neměla knihy, nacpu svůj život do batohu, kabelky a varné konve. Že prý až to tam opraví, zase se můžu nakydnout zpět. No co už. Snad to opraví rychle, než stihnu rozložit další koupelny!

Rosebud

2010-11-12T21:11:00.000+01:00

Jenom malou

historku vetknu sem:

Tlapkal jsem si to uličkou

s náladou naprosto ospalou

témeř již brodil se snem.

Obchůdek s kytičkou

najednou vtáhl mne

dechem skořicovým

a tak koukal jsem kolem

na barevné kamínky ve skle.

A dostal lízátko.

Bylo to nečekané.

Rosebud.

Jak se pere v pračce

2010-11-11T22:39:00.001+01:00

Nevěřím tomu, že je schopnost zapnout pračku nějak vrozená a že se lidé dělí na 2 skupiny, kdy jedna v pračce prát umí a ta druhá prostě ne a ještě je to nějak konkrétně vázáno na pohlaví. Takže když jsem do tohoto podniku šel, neměl jsem obavu, že nebudu umět pračku uvést do chodu a vyprat si prádlo; měl jsem strach, že v prádelně nebude návod a pračka bude ruská s obrázky kachen.

Ale prvně povím, že jsem si potřeboval vyprat. To nutně předcházelo tomu, že jsem uvažoval nad těmi kachnami. Zjistil jsem, že doma v Brně máme dokonce nějakou prádelnu. Nechal jsem si ukázat, kde se nalézá a pak jsem si koupil prací prášek. To je taky věda. Musíte vybrat takový, co není drahý, nebudete z něj mít vyrážku a bude ho tak malé balení, aby ho i Jesisem domů odvezla. Nakonec jsem koupil podezřele vypadající škatulku se sypacím jemně namodralým obsahem za nějakých 35 kerun.

Zpět k té prádelně. Abych čtenáře o nic neochudil, tak jsem prádelnu nafotil a může se také pokochat! Prádelna má dokonce vlastní balkon, sušák na prádlo, lavor, opadané kachle, koukavou double zásuvku, strašidelné vodovodné kohoutky, chuchval špíny v koutě, dřez, návod, díru ve dveřích a dvě pračky (ale jen jedna je zapojená a pere).

Prostě jsem to zvládl na jedničku, prádlo jsem vypral a nic jsem nerozbil a ještě jsem si připadal velmi profesionálně. Příště si spočítám, kolik fusaklí do pračky dávám a kolik jich vytáhnu ven, jakmile prací cyklus skončí. Mám zajímání, zdali je pravd onen povíd o tom, že pračky jedí fusakle.

=> rada tedy zní: Na praní v pračce nic není, je to sranda a zábava!

=> pro zájemce o sňatek: Jesisem je kompetentní k nákupu pracího prášku a praní v paní práčovně.

Čajovna Chajovna

2010-11-10T22:09:00.000+01:00

Tak dneska se s Vámi chci podělit o místo, kam je vhodné se schovat, když:

venku prší
máte hodně/málo peněz
se chcete jenom schovat
máte bandu kamarádů a chcete si povídat
chcete mlčet a relaxovat
chcete pozorovat roztodivné konvičky
chcete kout pikle
chcete se povalovat po polštářích
chcete slopat čaj

=> jděte do Chajovny!

Osobně jsem si dal osmiletý Pu-erh a něco jako placku s pórkem a tím slaným sýrem (balkánský?) a byla to voňavá ňaminka. Následující foto mapuje Chajovnu. Je docela nekvalitní, protože je tam tma, protože je focené mobilem a protože jsem to nefotila já!

Co dělat, když jste smutní

2010-11-09T21:28:00.000+01:00

Kupte si pomeranč. Vyberte ten, který Vám jako první padne do oka. Kupte jen jeden. Oloupejte ho, jezte a myslete na to, že je kulatý.
Rožněte si lampičku a koukejte pod ni.
Čichejte ke knihám.
Jezte skořici.
Obujte si tlusté nadkolenky.
Představte si něco, co je "pružná podivná kabinková skládačková doprava".
Namalujte si šneka.
Zjistěte, co znamená "Normativní právní akt".
Jděte okukovat nějakou žoužel.
Uvařte si čaj a čtěte knížku.
Sjeďte se guaranou, kafem a energy drinkem.
Sepište seznam věcí.
Seberte se a skočte si přes pár kaluží nebo rovnou do nich.
Učešte si na hlavě šílené hnízdo z vlastních vlasů a vyražte do ulic.
Sprchujte se a hrejte si při tom na to, že jste hurikán a máte za úkol postavit tři domky.
Zavolejte mamince!

Sarah Waters: Špičkou jazyka

2010-11-08T22:41:00.003+01:00

Tuhle knihu mi děsně nápadně podstrčila kamarádka. Kukněte na ten obal a je prostě jasné, proč se to tak jmenuje. Začíná to v kabaretu někdy kolem konce 19. století a pak se to tak různě šine a transformuje a končí to u sociálního hnutí a u boje za práva žen; situované je to v Anglii. Je to vlastně docela blbina; je to vlastně docela dobré. Proto jsem tomu dal 3hvezdičky z 5hvězdiček (a taky proto, že ty růžové věci na obalu knihy jsou sametové, takže je to bžunda!)

Od téhle autorky jsem dřív četl knihu Zlodějka. Pro mě byla o dost čtivější a napínavější, děj ve Špičkou jazyka se spíš tak jako plácá a já (jakožto čtenář), nejsem nucen vlastní touhou číst pořád dál a dál. Osobně jsem čekal víc nějakých zaručeností ve stylu "jak to tenkrát bylo", abych se poučil. Z knihy na mě vůbec nedopadal "dech doby" (klišé!) konce 19. století v Anglii.

Jinak je to ale vlastně docela zajímavá taková jakoby červená knihovna s lesbickým párkem v hlavní roli. Bylo to dobré, ale woo efekt nulový, takže to číst nemusíte a o nic nepřijdete. Pokud jste zvědavci a chcete nenáročné čtení, tak si to přečtěte. A ano, jsem zlý suchar, který neumí psát recenze.

Obrázek ukraden z argo.cz

Je podzim, čte se Irving!

2010-11-07T22:56:00.000+01:00

Přišla jsem na to, že zajímavé věci mě potkávají často. Vlastně skoro pořád. K mé smůle (nebo možná štěstí), si ale všimnu povětšinou jen těch, jejichž pojmenování mě zaujme. Když dané slovo (nebo vícero slov) slyším, tak okamžítě vidím nějaký obraz. Obraz toho slova v mé mysli. A pokud je tímto způsobem vytvořen hodně fascinující, až téměř dechberoucí obraz, toužím tu věc okamžitě prozkoumat.

Přesně takhle jsem se dostala k Irvingovi. Na nějaké přednášce jsme se dostali k tomu, kolik kdo viděl filmů podle knižní předlohy dříve, než přečetl knihu. Jedna slečna jmenovala knihu Pravidla moštárny. A já jsem byl ztracen. Byla to večerní přednáška, takže jsem nemohl okamžitě běžet do knihovny. Hned večer jsem si ale obinternetoval všechny katalogy brněnských knihoven a zjistil, že je daná kniha prostě všude popučovaná (sic!)! Šupnul jsem si rezervaci, jako správný uživatel. A čekal. A těšil se. A čekal.

Pak nastal toužebný den a já naklusl do knihovny a hned se začetl. Já nevím, co vyvolává sousloví Pravidla moštárny ve vás, ale u mě to bylo něco, co se s obsahem knihy naprosto neslučovalo. Ta kniha vůbec neodpovídá tomu, co já vidím za slovy Pravidla moštárny!

Ale stejně je skvělá! A můžete se v ní louňat, smutnit a přemýšlet a porovnávat a taky se můžete smát. Když jsem ji četl, vůbec jsem o Irvingovi nic nevěděl, nic jsem si předem nezjišťoval, neměl jsem tucha, že toho třebas napsal víc (no měl jsem tucha, to ano, ale ne konkrétního)! Tak jsem odložil dočtená Pravidla moštárny (musím ten název stále opakovat) a vzal jsem si Svět podle Garpa.

Hned jsem si všiml tolika podobností! Pak jsem se podíval na anglickou wiki a už jsem se nedivil a dělal jsem, že jsem o tom věděl! Svět podle Garpa mě zase tak moc nenadchnul, což znamená, že jsem si skvěle početl, ale nedostavil se woo efekt. Pak jsem si dal fous pauzu a v lednu jsem si odčapnul Hotel New Hampshire na jeho pouti mezi uživateli knihovny.

Ta kniha je tak smutná, jak je vtipná. Je úplně prososaná akcí a zamyšlením. Je v ní všechno, ale není to přehňácané. Prostě to čtete a kolem vás to bouří. A pak jste smutní. A pak se smějete. A pak to skončí a vy chcete, aby to pokračovalo. Jo a jsou tam skvělé hlášky. Pak jsem se dostal k tomu, že bych si měl přečíst Modlitbu za Owena Meanyho (na doporučení kamarádů). Že je to nej kniha s totálním woo efektem. A já nechci. Prvně si chci přečíst všechno ostatní, než se dostanu k tomuto vrcholu. A tak jsem si teďkonc (protože je přeci podzim!) vzal Rok vdovou.

A zase jsem nevěděl, co od toho mám čekat. Prostě jsem to přečetl, doslova sežral. A zde se dostáváme k tomu, že v mém článku chybí nějaká recnze nebo zhodnocení. Ale to si můžete každý najít sám. Internety toho jsou jistě plné. No a nebo taky nemusíte; uděláte to jako já. Prostě se po tom vrhnete a přečtete si to.

Jak být vizážně IN!

2010-11-07T18:36:00.004+01:00

Takže abych nějak začal. Mám vlastně začátky dva, tak si můžete vybrat jen jeden nebo můžete přečíst oba.

1. - Kdo mě zná, ví, že chodím jako oškuban obvykle. A jsem od nečeho nechtěně umolousán a ušpiněn. Na ulici se na mě nikdo nedívá, jsem šedá jak bordó výloha kamenictví. Ovšem ve chvíli, kdy si vezmu zimní boty (NE-Rocky), tak si musím vzít sukeň, jelikož se mi nelíbí rvát si gatě do kozaček a na ně nic nenatáhnu. No a jak jsem měl tu sukni, tak mi přišlo, že po mě každý čumí! Tento pocit jsem patrně nabral cestou proto, že nejsem zvyklý nosit sukně. Takže to snad rychle přejde. No, ale tak mě napadlo, že bych mohl svým čtenářům začít radit v tom, jak se dobře a chytře oblékat!

2. - Kdo mě zná, ví, že jsem hustej blogger. Nebo že jako chci bejt! A teďkonc frčí fešnblog. To jako, že vezmete z nějakých stránek fotky obléča a namixnete to do jednoho obrázku a řeknete, že se to k sobě hodí. Jesisem šla ještě dál.

Jesisem šla tak daleko, že profesionálně nastajlovala sama sebe a pak se superprofesionálně nafotila. Měla totiž 2 hodiny čas, než jí jel bus na intr, těžký batoh a do knihovny daleko a na ten fous se jí tam s tím batohem nechtělo vláčet. Tak šla do Teska. Proto je na fotkách ten košíček modrý! A nyní už rady k obléknutí:

Vlasy dělají dámu nebo pána. Proto mám na hlavě ten kokrhel, který je epesně doplněn sportovními brýlemi ze stánku za 69,-. Brýle suplují čapici, takže abyste byli zlikatě in, můžete mít i nějakou čapici.
Svetrohalenka. Moje francouzská svetrohalenka je velmi originální a krásná a seková; koštovala celých 50,-! Ale pro potřeby mého fešn blogu je z butyku a stála 1500,-. Taky si takovou kupte.
Sukeň je z brněnského druhoručného butyku za 45,-, tedy jako myslím za 1450,- ze salónu!
Ty jak se to... punčocháče umně doplňují celý komplet fascinující *další slova chvály* a když budete hledat, tak v secích najdete i nerozbalená balení pučoch, jejichž cena se pohybuje kolem 15,-. No a nebo si taky můžete koupit nějaké normální v obchodě pro lid bohatý!
Na botech se nešetří a proto si kupte takové, které vám pasují a ne nutně ty, které vám poradí Jesisem!
Doplňky - na krk si pověste kurále a ještě jedny namotejte na ruku, abyste si měli po cestě s čím hrát nebo s čím hrkat na poradách!
Batoh nechte doma a vemte si nějakou kabelku solidní.

Řetězovka: věci, se kterými se mumáme

2010-11-05T20:00:00.000+01:00

Tato řetězovka je opět od Rionky. Jak to tak vypadá, budu si muset dodělat i tu o obsahu kabelky, abych prostě nebyl pozdadu.

Na přiložené fotce jsou věci, které mám v posteli a slouží mi k mumání. V pozadí je Šnek. Mám ho fakt dlouho a proto vypadá už docela zuboženě. Růžová válcovitá věc se jmenuje Garry Kondóm. Garry Kondóm je FAKT kondóm. Užitečný. Má dokonce kapsičku na kondomy.

Dva polštářky jsou již zmiňované Mucloně. Předtím (což je doba neurčená blíže), jsem měl jen jeden. Teďkonc mám dva!

A s čím se mumáte vy?

Jak jsem byl v bance

2010-11-05T15:17:00.001+01:00

Tak abych to nějak uvedl: prostě jsem byl doma v Brně a domů Domů mi přišel dopis, že mám na pobočce banky Doma k vyzvednutí nové platební kartice. (Přišel mi teda i mail, ale tam, jak známo, nehraje roli, jestli jsem byl v Brně nebo Doma.)

Řekl jsem si, že je to lahodáro, jelikož v sobot dojedu Domů a pro kartice si dojdu. Problém byl v tom, že v sobot měla banka zavřeno. Tak jsem zase odjel do Brna, kde jsem byl 4 týdny. Vymýšlel jsem, že bych mohl na domovskou pobočku zatelefónovat a nechat si to třebas přeposlat do Brna a tak... ale to není podstatné. Hlavní prostě je, že se mi shodou náhod, ošklivostí a veselostí povedlo dostat se Domů v pátek. Využil jsem toho a došel jsem si i pro ty karty. A teď:

Dojdu tam (vypadám jako škuban samosebou) a nakouknu do místnosti pro klienty, kde sedí dvě vyfešákované dámy. Pozdravím. Ony taky. Stojím a koukám. Ony sedí a koukají. Pak se mě jedna zeptá, co chci. Sdělím, že tu na mě už dlouho čekají kartice. Jsem vyzván, abych se posadil a ukázal občanu. No a tak to udělám.

A pak nastane to, na co se chci zeptat vás, svých čtenářů: co se má správně v bance dělat s očima, když paní bankovnice má v ruce vaši občanu a něco ověřuje v počítači? Ono to totiž trvalo docela dlouho a tak jsem tam seděla a nevěděla jsem, na co se mám koukat. Tak jsem jí obhlédla stůl a myslela na naši řetězovku. Moc zajímavých věcí tam neměla, jen nějaké papíry a propisky - ale zaujaly mě sešívačky (koně cvakací)! Měla jich tam hned několik, různobarevné!

Pak mi přišlo blbé očumovat jí stůl a tak jsem se zaměřil na elegantní trochu okopanou almaru za ní. Prča byla v tom, že v almaře chyběla jedna dvířka (nebo tedy šuplíkové zavírátko) a tak byl vidět bordel uvnitř! Lezly z toho nějaké papírce. Tak jsem se pochichotal a okukoval květiny v dosahu. Vypadaly docela zdravě. Pak tam byly nějaké stojany s letáky bankovními. Nuda. Tak jsem se koukal na paní bankovnici. Měla super fialové kurále kolem krku!

A pak už mi tu občanu dala a karty taky. Starou kartu si ode mě vzala (jen jednu, víc jsem jich s sebou neměl) a poučila mě, že ty další musím doma najít a rozstříhat. Zeptal jsem se, jestli jí tu jednu musím nechat. Že ji mám rád a hodně jsme spolu zažily a zdali by nebylo možné, abych si ji ponechal. Povedlo se, nakonec mi ji dala a poradila mi, abych si dala pozor a nepletla si ji s tou novou.

A nejlepší byla stejnak ta almara!

Důležité smetí na stole skutečné Jesisem

2010-11-04T20:53:00.001+01:00

Vymyslel jsem, že bych se mohl zúčastnit elegantní řetězovky. Přebral jsem ji od Rionky a Mamufa (i název jsem jim ukradl!). Nechápu smysl řetězovek, ale jsem si jist, že bych chtěl momentálně něco psát. A tak napíšu řetězovku. Nikdy jsem to nedělal, tak se aspoň poučím. Článek není ani vtipný, ani přínosný. Je čistě psací.

Jesisem má dva stoly. Jeden má v doma Brně a druhý doma Doma. Stůl v Brně bude označen jako MNOŽINA Q [množina kvé] a stůl Doma jako MNOŽINA X [množina iks]. Jejich průnik pak bude logicky MNOŽINA SŇUR [množina sňur].

MNOŽINA Q:

Lampička - je taková malá, ale když ji zataháte za krk, tak se natáhne a je vysoká. Takjakotak je zakončena svítivou bobulkou.
Hrn na kaf a hrn na čaj. Hrn na kaf je černý vroubkatý, hrn na čaj je 0.625l velký kbelík s obličejíky.
Varná konva. Každý ví, že je to můj velký gastro kamarád.
Věc na ruce. Věc, kterou si mažu ruce, abych je měl hebké!
Sus. Sus by měl být napsán jako první, ale všichni vědí, že pjetka je prvočísl (sic!).
Kartáč na vlasy Jesiseminy.
Gumky na vlasy Jesiseminy.
Echt skřipec elegán na vlasy Jesiseminy.
Flóra (Jesisemina krutokudla).
Papír, potisklou stranou nalepený na stůl.
Prázdné pet lahvice.

MNOŽINA X:

Stroj na zmrzlinu (stolní počítač).
Klávesnivec, monitor, myška s podlohou.
Kyblík s blbinama.
New Rocka hrající roli stojanu na tužky.
Hrn na kaf, hrn na čaj. Hrn na kaf má potisk vánoční, hrn na čaj je elegán barev hnědých.
Pravítko s logem firmy prodávající inkontinenční pomůcky.

MNOŽINA SŇUR:

Papírové kapesníky skládané.
Papírové kapesníky zmuchlané.
Mobil s Fí.
Propiska nepsací.
Flashky.
Sluchátka fuchátka.
Deník zelený s plný popisů mých pohledů z různých oken.
Kniha o programování v C.
Kniha beletristická.
Kniha odborná IT zaměření.
Kniha odborná metafyzického zaměření.
Kniha odborná knihovnického zaměření.
Kolečka od kafe.
Fleky od jídla.
Drobky.

Polévkové recenze - Knorr Slepičí

2010-11-04T14:39:00.000+01:00

Kupoval jsem to proto, že to bylo slevněné a cena se pohybovala ... někde kolem 13,- kerun (za dvě polivajdy!). Obal je skoro stejný jako u polévky Celestýnské, jen je tam napsané Slepičí.

Těžko k tomu co napsat, je to prostě zase umělá žbrunda s troškou nudliček. Chutná to jako všechny ostatní jedlé instantní polévky. Slaně a okuřeněně. Asi jako polévka Celestýnská, jen s tím rozdílem, že v tomhle plavou menší nudličky.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): zelený obal, břunda, slané, sleva, dvjbalení, dalo se to sníst, ušpiněný hrn.

Jak na zdravý spánek!

2010-11-04T13:55:00.000+01:00

Jesisemin čas je poslední dobou tak nacpaný, že Jesisem nic nestíhá. Jesisem taky zatím nemá moc jasno v tom, jak má stíhat to, co má stíhat. Jesisem přišla na to, že to chce nějak organizovat. Něco jako takový tajm manažment od Jesisem. To je téma velmi obsáhlé a tak na to půjdem postupně.

Článků o tom, jak se chutně, vhodně a zdravě stravovat už zde bylo napostáno hned několik. Takže si to dostudujte. Dalším patrem Pyramidy vitálního tajm menežmentu podle Jesisem (což je prozatím pracovní název pracovního názvu) je spinkot.

Čiže musíte být dobře vyspaní, abyste mohli dělat ty blbiny, které máte/chcete celý den dělat.

Teď se zastavte a zamyslete se nad sebou samým: hrbíte se teď, když čtete tento člán? Jestli ano, tak se narovnejte. /*těchto přerušovadel (zcizovací efekt!) užívám proto, abych udržela čtenářovu pozornost*/

Základem dobrého spánku je místo, na které se natáhnete. Nemusí být moc široké, jelikož, jak praví Anketice, většina z vás spí na boku. Z toho navíc plyne, že toto místo může být i drobet zašišacené, protože každý na boku zároveň trochu preclíkatí. Nejlepší místo pro spinkot je samosebou postel, ale ne každý ji máme! Někdy nás okolnost donutí spát třeba na stole, nojbuku, v šalině, ve vaně nebo kdekoli jinde. Důležité je mít k tomuto místu pozitivní vztah, jelikož tato rada vychází z toho, že autosugesce je velmi mocná. Pokud nejste s momentálním místem ke spinkotu spokojeni, vsugerujte si, že vlastně jste.

Když máte kam opřít aspoň hlavu a jste s tím spokojeni, můžete postoupit k bodu dalšímu: pokrývka a polštář. Pod hlavu si můžete nacpat co chcete, vlastně polštář není nijak moc důležitý, pokud máte aspoň jednu ruku, dlouhé vlasy, krátké vlasy nebo šálu či triko. Nebo si vsugerujte, že spát bez polštáře je zdravé pro vaši páteř. Lidé normálně neví, co je zdravé a když pronesete, že jste na to četli výzkum, je to tutovka.

Deka je ovšem velmi ošidná. Bez ní to prostě nejde. Nemůžete spát bez deky, jelikož DEKA DĚLÁ SPÁNEK. Pod dekou vás totiž nikdy nic nemůže ukrást. Zde prosím nezkoušejte žádné improvizace a autosugesce. Deku mít musíte. I kdyby to byla rozložená krabice!

Poslední hmatatelnou a nutně potřebnou věcí je něco Mucloň (= malý polštářek primárně určený k omumávání spací osoby; zde může znamenat i něco plyšového, třeba kapesník, který zastává roli mumatele spací osoby).

Pohyby těla a činnosti mozku, které vykonáte ke splnění těchto podmínek, jsou samy o sobě tak náročné, že nehrozí nic jako nespavost či nemožnost usnutí. Usnete prostě hned. Pokud jste šťastný jedinec, který si tyto zařídí pouze jednou a poté už si jen užívá jejich užitku, máte tu neskutečnou výhodu; máte na spánek více času!

Polévkové recenze - Vitana Gulášová

2010-10-12T00:35:00.001+02:00

Vitana - Gulášová

Když jsem si to kupoval, tak jsem měl doufání, že to prostě bude ňaminka. Tentokráte jsem věděl, co je to ta gulášová polévka a tak jsem se na ni těšil. Mělo to sice nudný obal (nedělal srandy) a koštovalo to 10,90 Kč, ale měl jsem na to chuť. Tedy měl jsem chuť na gulášovou polévku.

A teď - není to roztomilé dvojbalení, je to jen roztomilý jednopytlík. Když to sypete do hrnka, divně to smrdí. Divně to smrdí i poté, co to polejete horkou vodou. Návod není srandóvní ani vtipný. Polífka chutná jako zakyslá břunda.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): nudný obal, drahé, poživatina, kyselé, břunda, návod!

Polévkové recenze - Knorr Celestýnská

2010-10-11T17:04:00.001+02:00

Abych to nějak uvedl. Přišel jsem na to, že polévka je dobré teplé jídlo, protože čaj není jídlo. Nemám zde (v těchto končinách), kromě Suse a varné konve žádných vymožeností, hrnec nevyjímaje. Proto je jasné, že se můj polévkový seryjál bude věnovat polévkám instantním - tedy takovým, které nasypete do hrnka a poté zalejete horkou vodou konve varné.

Původní úmysl byl, že je všechny vyzkouším a poté budu kupovat ty, u kterých bude nejlepší poměr ceny a chutnosti (přičemž tento poměr určuje výhradně Jesisem bez ohledu na objektivní skutečnosti). A budu o tom mlčoch. Pak jsem domyslel, že moji čtenáři mají moje rady tak moc rádi, že si jistě rádi počtou i o tom, jaké polévky mají být ňamány, za což budou odměněni tím, že již nebudou muset oni sami polévky testovat a zjišťovat míru jejich nechutnosti a drahoty.

Prapůvodně jsem kdysi chtěl dělat seryjál o kokakolách, ale pak mě napadlo, že nikdo není taková Jesisem, aby si kupoval kokakoly za 3,90 Kč na 2 litry jen proto, aby zjistil, jak moc nechutné to je...

Hodnotící systém použiju klasický hvězdičkový, přičemž hvězdičky budou nahrazeny polévkami. A ano, inspirace momentální u Rionky.

A teď už k první polévce!

Knorr - Celestýnská

Když jsem si to kupoval, neměl jsem ani tucha, co to je to "celestýnská", avšak mělo to ofešný zelený obal a stálo to jenom 18,90 Kč dokonce za dvě polivajdy! A tak jsem to vhodil do koše nákupního, potom to zaplatil a dotáhl do těchto končin.

Nese to na pytlíku návod, nemůžete to pokazit - a to ani v případě, že si ten návod přečtete jen zrychleně s tím, že přece umíte udělat polífku. Jelikož nevím, jak má chutnat "celestýnská" tak oznamuji, že je to celkem dobré, protože to skoro nijak nechutná. Je to trochu slaná břunda s trochou nudliček.

Shrnutí (aneb za co jsou polivajdy): ofešný obal, dvojbalení, ucházející cena, břunda, nudličky, návod!

Tarifáři, parfémáři a ti ostatní

2010-10-10T18:33:00.000+02:00

Abych nějak začal. Dnešní článek nebude radivý okatě, ale schovaně. Je to totiž více histořice.

Dojel jsem si to dneska do Brna a potřebný Frousák na intr mi měl jet až za 2 hódě. To je fakt hodně, když máte svůj supertěžký taktický batoh na zádech. Tak co by jako měla Jesisem dělat?

Áno, vydala se to Slevněnky, že si zase nakoupí ňaminy levné, ale bohužel tam nebylo otevřeno. Tak si to sunula zpět k Vaňkuli, přičemž se rozhodla, že to tam nějak přečká. Bude chodit po obchodech, zkoušet si věci, které si nikdy nekoupí a očumovat lidi.

Nakonec na to šla Jesisem chytře! Dala batoh do vozíka a jela do Interšpáru. A tím to chytré skončilo, protože si naložila plný vozík jídla pro hrocha a zapomněla si nějakou tu igelitku. Když jela ke kase, tak tam jako na patvor žádná nebyla. Jesisem né, že by šla k jiné kase, zůstala u té bezigelitkaté. No a tak měla nakonec taktický supertěžký batoh nacpaný k prasknutí blbinama jídelníma a v ruce Knekebroty (takový ten chleba, jak hodně drobí), balení papírových kapesníků a tašku s jablky. Super!

Hned poté, co se těmi parádami ověšala, na ni bafnul nějaký chlap. Nebyl to tarifář a tak Jesisem (již poučena), čekala parfémáře. A ono se ukázalo, že to byl kartář! Prodával totiž nějaké karty. Měl jsem hodně času, tak jsem se rozhodl, že s ním teda jako pokecám.

První dotaz byl, jestli pracuji nebo studuji. Bylo mi jasné, že těma kartama se bude nějak platit, tak jsem nalhal, že jako oboje a že naprašnu tak "dvacítku". Chlap byl nadšen a řekl mi, že mu DÁM ADRESU a oni mi pošlou něco a já si to nějak přečtu a pak někam zavolám a asi něco dostanu nebo tak nějak. Složité to bylo. A moje výhoda bude, že když něco zaplatím, tak dostanu 10%!

Na to já: "Jakože zaplatím 10% navíc, když jim ukážu, že mám tu vaši kartu?"

"Ale néé, to bude sleva!"

Na to já: "Tak to jste neřek, jste řek, že 10% enom!"

"Ne, to dostanete slevu na všechno, kde budete nakupovat. A měsíčně za to zaplatíte 50,- nám!"

Na to já: "A to se mi vyplatí jako?!

"No ano! Si třeba půjdete koupit píště další papírové kapesníky!" /* Pozorný čtenář ví, že je mám v rukách */

Na co já: "Nepotřebuju, už jsem si teď jedny koupil. Myslíte, že jich potřebuju tolik?"

"No, máte tak velké oči a... třeba ráda pláčete."

Na to já: "Myslíte, že někdo rád pláče?"

"....ééé.... éééé ... no jo, znám takové lidi"

Na to já: "Já ne. Nepotřebuju si kupovat další s 10% slevou. Tyhle jsou dobré."

"Ech... no.. teď jsem nějak odbočil... no.. ale to si nemusíte kupovat jen tohle! Vy mi chcete říct, že měsíčně neutratíte 500,-?"

Na to já: "Já nevím, nikdy jsem to nezkoušel!"

"No, tak si koupíte nějaké oblečení"

Na to já: "Mám."

"No tak si koupíte papíry a tužky, píšete přece, ne?"

Na to já: "Na to mám nojbuk."

"Tak co nějaký nábytek?"

Na to já: "Bydlím v něčem, kde už nějaký je."

"No a tak co sport?"

Na to já: "Ne."

"A co jídlo?"

Na to já: "Anorexie."

"Koupete se někdy?!"

Na to já: "Když prší."

"No....ééé..."

Na to já: "Vidíte, nepotřebuju to. Naschléééé!"

Parfémář!

2010-10-08T22:35:00.000+02:00

Štrádujeme si to takhle se slečnou Kateřinou podchodem u Tesca. Volá na nás nějaká blonďatá slečna a mi dochází, že je to jistě nějaká tarifářka. Tak začnu poskakovat a mávat na ni, aby věděla, že ANO, že já jsem ta, která si s ní chce popovídat. Je to proto, že mám velmi juchavou náladu, jejíž původ je vysvětlen v předchozím článku.

Slečna k nám tedy naklusne, nemá ovšem klasický tarifářsky-profesionální bloček podložený tvrdými deskami a obálčice s nabídkami. Má prázdné ruce a z kábelky vytahuje nějaký bílý kvádr, který je potažen alobalem. Nabízí se tedy kruciální otázka – KDO to je, když ne tarifář?!

Jedná se o parfémáře, což je nějaká další odrůda ulicářů (prodavačů na ulicích). Parfémářka se na nás usmívá a ptá se, zdali chodíme nakupovat do Vaňkule a Tesca. Souhlasíme. Pak se ptá, jestli se díváme na reklamy v televizi. Kroutíme hlavou, jakože fakt ne-e. Parfémářka jede dál naučený text, bez ohledu na to, že ani jedna na reklamy nekoukáme a tak je nám sděleno, že ano, že ano, že ano! Že tato reklama už běží asi 14 dní na televizi Nova. Opět zadeklamuji, že to fakt netušíme.

Parfémářka se probere a řekne, že to teda jako až tak neva, no! Ale hlavní je, že je to parfém a začne vyjmenovávat nějaká slova, která už snad známe, že? Já furt kroutím hlavou a tak parfémářka opakuje: „Šanel, šanel! To znáte!“

Na to já: „Neznám to!“

„Koko Šanel! To znáte!“

Na to já: „Koko? To je nějaké jídlo jistě!“

„No... není. Ale to nevadí! Já jsem tady proto, abych Vás navoněla v rámci naší akce!“

Na to já: „Tak jo, tak navoňte!“

„A jakou chcete? Romantickou nebo energickou? Vy jste energická, tak Vám dáme tu energickou!“

Na to já: „Né, nejsem energická, to tak enem vypadá!“

„Ne? Tak jakou byste chtěla?“

Na to já: „Nějakou... jako police knih nebo starý archiv, víte, co myslím, ne?“

*Parfmářka poprvé váhá a neví, co má dělat a tak popadne nějakou tu láhev a šplíchne mi to na rukáv, řka:* „Tohle je čokoláda blablabla marakuja blablabla.“

Na to já: „Vidíte, tak je to jídlo!“

„No... je. Ještě Vás navoním na druhou ruku tímto květinovým! Vyhrňte si ten rukáv, to je lépe na holou kůži!“

Na to já: „Ale to já nechci, už jsem tu mikinu dlouho nepral, tak to cákněte na ni, ať tak nesmrdí!“

*Parfémářka váhá, ale cáká to zas na rukáv, řka:* „Tak, která Vám voní více?“

Na to já: „No ta květinová je strašná, vůbec to nevoní jako květiny. Tadyta druhá je lepší. Ta jídlová!“

Na to slečna Kateřina: „Ta jídlová smrdí a ta kytková zase voní až moc!“

„Tak to jsem ráda! Děkuji za spolupráci!“

Na to já: „Už je to hotovo a můžem jít? Tak naschlé!“

Jak nakupovat jako student!

2010-10-07T21:25:00.000+02:00

/* Dnešní článek je tak přínosný, že večer neusnete! */

Student je chudý. Jesisem je dokonce chudík. Chudík je chudší než chudák. Chudák je ale taky chudý, jen míň, než chudík. Chudý chudík... no ten už není ani chudý. Ten už je prostě namizinec.

Nezáleží na tom, na kterém stupni pomyslné pyramidy chudoby se nacházíte Vy. Hlavní je, že Jesisem přišla na to, jak ušetřit za tak běžný výdaj, jako je jídlo, ještě se při tom kardinálně pobavit a neztratit čepici!

Když jsem byl menší a nebyl jsem ještě ten vysokoškolák, tak jsem byl ten středoškolák. Chudík jsem ale byl tak jako tak. Chodil jsem tedy nakupovat do takového moderního šopu. Jmenoval se Slevněnka. Všechno tam bylo různě poházené a vypadalo to tam jak na smetišti, jehož části někdo prodává za jistý malý úplatek.

V Brně je to taky jistě všudemožně, ale nedávno to otevřeli tam, jak tama Jesisem co fous chodí. (Bude to z důvodu anonymity mé chůze udržováno pod rouchem tajného taje.) Nicméně - je to prostě kvelb s prošlými potravinami!

Fór je v tom, že je to tak levné, že tomu ani jeden věřit nechce! Sport je v tom, že musíte hledat, jak moc dlouho je to prošlé! Lotynka je v tom, že nevíte, co to s váma udělá, až to sníte!

Při nejlepší hvězdné konstelaci je z vás bohatý najezený vysportovaný student štěstěny! No... pokud... tak.. je z vás... někdo, kdo je sice bohatý, ale je mu blbě => VŽDY jste bohatý! A to za to stojí, ne?

Aby to nevypadalo, že jím buřty a směju se do utěrky (kážu vodu a piju víno): normálně jsem tam nakoupil kopu potravin, nechal jsem tam 78,- a zatím je mi dobře. A také hlavně a především - BOHATĚ!

Jak se kupuje Bible

2010-09-24T20:00:00.001+02:00

Nikdy by mě nenapadlo, že vám budu radit i ohledně nákupu Bible. Ale faktže budu!

Dnešní článek je tedy přínosný naprosto pro všechny. Pokud se stane mně, že jdu kupovat Bibli, tak se to může stát i vám (všem)!

Můj kamarád má maminku a ta má taky maminku. A ta maminka... prostě šel koupit Bibli jako dárek a já jsem měla jít s ním a pomoct mu vybrat. Ani jeden z nás nikdy nic takového nekupoval. Kamarád měl instrukce, kde je místo nákupu Biblí.

Jednalo se o super krámek u ... prostě jak je Petrov, tak tam! Je tam takový obchůdek, kde mají otevřeno od 9 ráno. Byli jsme tam o něco dřív a proto jsem si dobře prohlédl výlohu obchodu. Byla naplněna barevně nevkusnými obrazy svatých, barevnými nevkusnými figurkami svatých, počítačovými hrami a knihami. Knihy pojednávaly o manželství, problémech s puberťáky a Bibli. Pak tam byl samosebou Ježíš na kříži v několika velikostech, OBR dřevěný růženec (299,- nebo 399,-... už si nejsem jist) a něco, na čem byla podobizna papeže.

Tak jsme tam s kamarádem stáli a čekali. V 9 hodin se otevřela skleněná brána obchodu a my vpluli.

Ano, i zevnitř je to tak děsně přehňácané barevným kýčovitým vším. Když budete hledat ty Bible, tak jsou úplně vzadu. Zatím je furt nevidíte. Musíte se sehout až k zemi, jsou v předposlední polici nahučmané. A teď bacha - jsou vždy 2 varyjanty. Jedny mají pevné desky a druhé ohýbací. Oboje mají tenkoučké stránky, takže když otočíte prudčeji, roztrhnou se. Dále - jedny jsou normální a druhé ozlacené. Ty ozlacené stojí tak asi o 1/3 víc. Můžete si vybrat, zdali chcete malou nebo menší. Jediná výjimka je u barvy, kde je k dyspozycy černá, hnědá a červená.

K výběru vám vyhrává hudlavá hudba a sledují vás barevné figury (které nejsou Marie ani Ježíš) náhodně rozmístěné po celém obchodě. Platíte a běžíte. Kreditní karty se berou od 200,- výš a musíte to zahlásit předem.

Škoda, že onen obchod vypadá spíš jako tržiště kdejaké veteše než jako důstojné místo k nákupu věcí spojených s křesťanstvím.

Běhání - rady a rady a všechno, co potřebujete vědět

2010-08-18T14:36:00.003+02:00

ale nikoho byste se nezeptali...

Někdy v nedávném článku jsem psal o tom, kterak jsem se z nějakých důvodů rozhodl běhat a že toto bude objasněno v článku budoucím. Takže zde to je:

Já jsem chtěl vždycky běhat. Takové to podvědomé něco "že je to fajn a dobrá machrovina, při které si připadáme velmi profesionálně". Ale nikdy jsem to ani nezkusil, protože mi přišlo, že to prostě není pro mě. Že je to pro lid fyzicky zdatný, schopný a pramálo Jesisemný. Především ona poslední nejesisemná věc mě odrazovala. A pak to přišlo. Vyběhla jsem se svým kamerádem ven, protože ho vytáhl jeho kamerád. Je to složité a vůbec to není podstatné. Jde o to, že šlo o náhlý výběh! Nic plánovaného.

Zjistil jsem tak, že se rychlým tempem pachtím asi 300 metrů a pak už se jen pachtím. Kde byla jako ta mnou slibovaná profesionalita? Co to herdek bylo?

Když už jsem začal, tak jsem si řekl, že vytrvám, protože se mi nesplnilo to, co jsem od toho očekával. Mojí vinou. A to tak Jesisem nemohla nechat, zkazit si vlastní vymyšlené přesvědčení o běhání. Proto se do toho vrhla (jak jinak) celou Jesisem. Šla a koupila si to, o čem mluvila v minulém článku. To je také důležitý bod. Pokud nejste až tak moc jako Jesisem, raděj tento bod nevynechávejte a též si kupte něco, za co dáte pár kerun pro případ, že už byste nikdy běhat nechtěli. Pokud jste jako Jesisem, tento bod vynechte a počkejte si na příští článek, jelikož je jasné, že vytrváte právě tak, jako Jesisem.

Jakmile si koupíte tu ohavnou levnost, ve které by šel běhat jen totální nesoudník a Jesisem, začněte chodit pravidelně běhat. Zatím nejsem až tak sofistikovaný běhátor, takže vám nejsem schopen sdělit jak kolik a kdy, ale to si můžete najít na různých fórech o běhání, jejichž členem byste se také mohli v lepším případě stát.

Pokud jde vše podle plánu, hned první běh zjistíte, že ty levné boty jsou na nic a vyběhl by v tom jen blbec nebo Jesisem. Také zjistíte, že chcete běhat dál a proto potřebujete nové boty. To chce peníze a proto neváhejte a nastudujte tuto problematiku ZDE.

Nákup nových bot (skutečně utíkacích) je velmi velmi složitá věšč a proto ji bude věnován samostatný článek, který bude spojen s recenzí mých nových bot poté, co je odzkušám.

Shrnutí:

Náhlý výběh - jen tak kvůli tomu, aby byl l'grán.
Zklamání, protože jste očekávali, že jste profesionál na vše.
Nenechat to tak!
Ukázat, že máte v mozku hlavu a koupit si boty za 150,- (kdo má mozek v hlavě může vynechat).
Informovat se i jinde, nenechávat to jen na Jesisem.
Nákup nových bot.

Když se mi nechce spát....

2010-08-13T01:37:00.001+02:00

...a mám potřebu sem něco psát!

V takovém případě je dobré mít blog, protože sem můžete napsat jakoukoli hovadinu s tím, že je to přeci váš blog, tak to moc smyslu dávat nemusí a nikdo vám do toho nemá co kecat a poukazovat na úroveň a tak dále.

Nicméně chci povykládat o objevu, který jsem dnes učinil. Sedl jsem si do křesélka, kytaru posadil na zem na polštáře a chytl ji za krk. Druhou rukou jsem otevřel a držel otevřenou knihu a začal číst. A četl jsem. A četl jsem. A četl jsem a najednou je pátek (tedy dnešek) a 105 stran z knihy je ujezeno. Mýma očima. Fofr. Asi jako když stojíte na nádraží a projede vlak. Kolem. Nezastaví.

Zaujalo mě na tom to, že se mi nechtělo spát! Páni, mi se chce před půlnocí vždycky spát - teď se dostávám k tomu, co jsem vykoumal. Původně jsem si myslel, že to má co do činění s tím, že mi svítí velká mohutná zářivka, která je jako anděl, díky čemuž nejsem nikdy sám. Dnes jsem tomu přišel na záhadu. Je to proto, že je zapnutý můj stolní počítač. Onen nezaměnitelný (jako aroma od kafe) a typický zvuk všech větráků, které se nachází kupodovu jen v bedně, je schopen udržet mě ve stavu pohotovosti a bezohlednosti.

Jakmile však stolní počítač vypnu a zalezu si se Susem do postelete, jsem ztracen a upadám do stavu pomalé nepohotovosti a ohlednosti, která je zakočena někde ve spánkové krajině. Sus je vlastně moje aktuélní téma, jelikož včera dostal nové tetování (včelku, nikoli nápis "Sus") a já se nemohu rozhodnout, zdali chce Sus ještě jedno tetování v podobě motýla.

Samosebou chápu, že bude velmi těžké udržet důstojnost na mé straně, jakmile Sus opustí můj batůžek na místě veřejném. Omlouvám se za kvalitu fotky, ale Sus chtěl zůstat v anonymitě - tedy nesmělo být prozrazeno nic, podle čeho by se dal na veřejnosti poznat a jedná se tedy o vysoce kamuflážní foto.

Jak jsem to totálně nevychytal

2010-08-02T07:52:00.006+02:00

Chtěl jsem v budoucnu napsat článek o tom, jak se má běhat. Správně běhat, abyste spalovali kalóryje a nabírali svalovou hmotu. Zlepšovali svoji výdrž a prostě všechno to celé dokola. Musím tento nápad na nějaký čas odložit a to proto, že jsem fakt nepoučitelný truhlík => tento článek je velmi informačně hodnotný, protože vy se můžete truhlíkování (díky mé Jesisemnosti) vyvarovat! Tím nechci říct, že byste to snad v reálném životě opravdu udělali tak moc moudře jako já. Pro většinu čtenářů bude tento článek nepřínosný (poprvé!), protože v takových věcech, které jsou tak obecně známé, může přeci truhlíkatit jen Jesisem...

Tedy: jistě (možná) si pametáte, jak jsem podal návod, který pojednával o koupi bot. Herdek, ale jsem to já, kdo udělá při koupi bot botu. Ale od začátku:

Jesisem se rozhodla běhat z nějakých důvodů, kterým se budu věnovat až v tom článku o běhání, který ale zatím nebude, protože mám tento problém, který vám bude nastíněn v tomto článku. Jesisem běhat: Jesisem ale zjistila, že ve své chudobné chudobě nemá prostě v čem běhat. V Rockách, ale i Jesisem došlo, že v tak těžkých botách není dobré začínat s utíketem (sic).
Proto se vypravila do města s tím, že si nějakou vhodnou (!) obuv pořídí. Dopadlo to tak, že Jesisem zapadla do prvního krámu s botama (tedy né do obuvi, čistě pro úplnost) a koupila boty, které jí přišly dobré (!). Na svoji obhajobu musím říct, že jiné na mě neměli a navíc nesnáším nakupování, tak jsem prostě koupil toto. Už při placení mi bylo jasné, že v tomto běhání nebude to pravé jesisemné!

A výsledek se brzy dostavil, odrovnal jsem si oba kotníky a stejně musím zase do města, abych si prostě koupil něco, v čem budu moct běhat. Něco, co mi ty kotníky navíc opraví!

Rada zní: někdy prostě nebuďte jako Jesisem, která sice ví, ale nedbá, protože je to tak na začátku snadnější.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem bude mít do svatbu (sic) boty na běh.

Dudatek: Foto toho zlořádu. A nesmějte se, jako FAKT jsem si to koupil, abych zkusil běhat.

Díl první, čili jednuše

2010-07-29T16:55:00.002+02:00

Na úvod bych sdělil, že jsem se rozhodl stvořit další rubriku. Vím, že jsem tady mluvil o tom, že budou stále nové a nové rubriky a toto je jedna z nich.

Neustále potkávám nové a nové věci, které mi stojí za zmínku. Proto jsem se rozhodl, že jednou za čas udělám souhrn věcí, které se mi líbily natolik, že na ně nechci zapomenout. A tak je zvěčním tady. Užitek to má ten, že je zde budu mít zvěčněné a nezapomenu na ně a Vy, moji geniální, inteligentní, kreativní a krásní čtenáři si je můžete také vyzkoušet, jelikož by se třeba mohlo stát, že byste některou z těchto geniálností mohli (neexistující) náhodou minout. Tak, tento úvod (informačně hutný) byl velmi nutný a teď už k vlastním věcem, které mě zaujaly. Bude to prvně pojato takovou nějakou dalobysemožnáříci retropektivou, ale co už. Můžete si k tomu koupit třebas bagetu.

Ňachfilm: Grindhouse: Death Proof - tohle by prostě měl vidět každý, kdo má špatnou náladu a rád se směje. Je to tak super film, že se na něj budete chtít podívat znovu a ještě jednou!

Ňachhra: Grim Fandango - super adventura, která je prostě tak super že si ji musíte zahrát. Má to i super soundtrack- na RYMu má peckovních 4,05!

Ňachknih: Brainwash (Tajná historie ovládání mysli) - má to sice trapný název a divný obal, ale je to vlastně docela dobré a částečně poučné. Přečet jsem to, taky byste mohli.

Ňachhudb: Lou Reed - Transformer - moc jsem tento týden neposluchal, takže je to tohle. Klasika, koukejte si to taky poslechnout.

Ňachpořad: Prostřeno - pracovní název zní "Kuchaření - fuchaření", takže mi dalo kopu práce vzpomenout si, jak se to jmenuje doopravdy. Dávají to na Primě, což je televizní stanice! Je to sice docela hloupý pořad, ale pokud jste před nedávnem objevili televizi, tak je to docela zábavné. Ale na tohle se koukat nemusíte, jen jsem chtěl světu ukázat, že znám i televizi!

Může se vám zdát, že moje "recenze" jsou jen snůška slov o tom, že je to dobré a to je ten důvod, proč byste to měli taky zkusit. Tak chci jen podotknout, že se vám to nezdá. Třebas se časem vypracuji na opravdového recenzenta...

Hřebečské důlní stezky

2010-07-28T19:16:00.008+02:00

První foto dne - chleba na Frousákové zastávce.

Jesisem v bojovném postoji čeká na Frousáka.

Rukavica.

Foto.

Jesisemina botka.

Cedule, kterou jsem si měl přečíst.

Ňamí!

Schodověc.

Jesisem = malé a chechtací.

Houba!

Lesní frousák.

Jesisem a Hvězdná brána.

Jesisem ukazuje, co umí.

Věc na cestě.

Potkaná bojlerovitá velmi velká věc, ke které Jesisem nešla.

Frousací vlak směrem domů.

Zimolez a nová anketa!

2010-07-24T14:49:00.001+02:00

Vysoce relevantní výsledky minulé ankety neklamně vykřikují do Zlikatosti, že 33% z vás chce odpověď na dotaz, cože to ten zimolez vlastně je.

Zimolez je podle výkladového slovníku složenina tří slov. "Zi" "mol" a "ez" nebo složenina svou slov "zimo" a "lez". Nyní si jednotlivá slova rozebereme:

Zi - jedná se o slovo, které začíná písmenem "Z". Jak všichni vědí, pracuji na Velkém citoslovečném slovníku malé Jesisem. Stále na něm pracuji a tedy není ještě hotov. Nejsem ani v pětině. Jedu podle abecedu (sic). Tedy slova začínající písmenem "Z" jsou zatím tabu.

Mol - mol je malé zvířátko, které bydlí ve skříni s oblečením. Nedávno jsem v televizi viděla, že bydlí i ve skříni s potravinami. Jedná se tedy o zajímavého hodněožerníka.

Ez - je slovo, které se často vyskytuje jako součást jiných slov a není moc významonosné.

Zimo - zní podobně jako Limo, ale ani jedno zatím není součástí slovníku.

Lez - je něco, co leze nebo by to mělo podle požadavku lézt.

Zimolez je tedy něco, co opravdu roste (=> leze, pohyb kytek a částečně molů) na stráni. Pokud se vám můj výklad nelíbí, přijde vám nedostatečný nebo nechcete čekat na dokončení mého Slovníku, využijde služeb knihovny nebo Googlu (či jiného vyhledávače) - možností je samosebou více.

Na přání se budu věnovat moudrostem a radám "Jak na fóbie". Jedná se o velmi rozsáhlé téma a proto musím nejdříve začít se sběrem materyjálu - proto pěkně nová anketice!

Jak jsem nakupoval

2010-07-21T14:45:00.006+02:00

Dnes to kupodivu nebude návod, ale Histořice s Galeryjí.

Klasický začátek kdoměznáví, že: se oblékám v seku. Dneska tomu ale bylo jinak!

Šel jsem se svojí sestrou na špacír, přičemž jsme se stavily v obchodě se spodním prádlem. Byl tam pan prodavač a nějaká paní, co na něj byla ošklivá, protože to byl chlap a ten jí přece nemůže poradit. Toto mu sdělila a stále stála před pultem a civěla na něj. Jako by se ten pán snad měl transformovat nebo co... nakonec mu tedy výsměšným tónem sdělila, co chce za velikost a pán jí to našel a baba odešla do kabinky.

Pak přišla řada na nás. Moje sestrucha žádné předsudky ani nablblost neměla a tak přešla rovnou k věci a poté přešla rovnou do kabinky. Já jsem tam zůstal a uviděl jsem trencle (viz Galeryje). Hned jsem se optal, jestli nemají nějaké menší - neměli. Tak jsem řekl, že si teda zkusím tyhle, jestli mi jako nespadnou. Pan prodavač se zděsil a řekl, že to jsou PÁNSKÉ, né dámské! A já jsem se nezděsil a řekl, že to vím. Proto se bojím, že by mi to mohlo spadnout... tak jsem si je zkusil a naznal, že když nebudu tahat za nohavice, tak je to přesně pro mě! GUPPY POWER!

A pak - až jsme ve spodňoprádlovém krámku vysypaly peněženky (tedy jen moje sestrucha, já jsem neměl ani kerunu), tak jsme šly kousek směrem do náměstí. Cestou jsme potkaly outlet! Outlet je dobrý název. A víte, co tam mají? Plavky! Ale nejen obyčejné dvojdílné a jednodílné - prostě tam mají i horní a dolní díly zvlášť! Tak jsem nelenil a sestavil si supermocné kombo, jelikož moje stávající plavky už se rozpadají.

Kdo je zvyklý mě vídat, tak ví, proč je to sranda. Kdo ne, tak neví, že chodím vždycky v černé a tak mu můj nákup nepřijde tak srandovní. Napsal jsem to sem vlastně jen proto, že se potřebuji pochlubit těmi rybičkami!

Jak na vedro

2010-07-17T18:35:00.007+02:00

Všichni na to jistě čekáte - na geniální rady: Co dělat, když je venku vedro.

Než se pustíte do čtení moudrých a velmi účinných rad, zapamatujte si následující krátkou básňi/říkanku:

Vedr; vedr snědl; vedr maxivedr.

Tuto poté opakujte vždy předtím, než budete užívat nějakou ze zlikatých rad:

Máte-li stolní počítač staršího data narození, který má v těchto vedrech vedrové problémy, trochu mu pootevřete case. Je to velmi epesní rebelský tuning!
Máte-li nojbuk (je to skvělé slovo), který s vámi bydlí v posteli, posaďte ho na knihu (ne na polštářek nebo na sebe).

První dva PŘEDbody vycházejí ž PŘEDpokladu (tedy z něčeho, co je umístěno před pokladem), že se chcete chladit, zároveň si u toho musíte číst Zlikatost a nechcete, aby vaše počítací věci trpěly. Následují rady pro vás!

Schovejte se pod deku, kterou otáčíte v pravidelných intervalech, které jsou přímo závislé na rychlosti ochladu horní strany a doby výhřevu strany spodní, která se vás fyzicky dotýká.
Zatáhněte věci, které máte na okně [jaluzyje nebo závěs (pokud tam nic takového nemáte, dejte tam prostěradlo)], předstírejte, že je noc a přes den spěte. Možno kombinovat s prvním bodem. Pokud chodíte do práce, pošlete tento návod zaměstnavateli, aby nedošlo k časovému nedorozumu.
Uvařte si horký čaj nebo kaf. Důležité je, abyste tento mok vypili v horkém stavu. Bude vám pak totiž horko. Bude vám takové horko, že budete za to původní horko, které bylo před horkým mokem, velmi velmi rádi a budete ho chtít zpět. Tuto procedůru možno opakovat téměř neomezeně.
Dejde si nohy do lavóra, který naplníte vodou do rozumné výšky tak, aby voda nevytekla ven, když do lavóra umístíte nohy. Pamatujte, že lavór lze naplnit oběma typy vod. Horkou i studenou. Studená je nanic, jelikož se ohřeje. Horká je lepší, jelikož má stejné blahodárné minulostně milostné účinky jako čaj nebo kaf. Tento nápad je vhodné praktikovat i za jízdy autem, především jste-li řidič.
Jste-li odvaha, můžete se zkusit osprchovat oběma typy vod.
V noci postavte bazen s chlazením nebo s vařením, protože ten bez chlazení nebo vaření se ohřeje tak, že není schlazující a zároveň tak, že není oteplující.
Noste klóbrc.
Tvařte se ospale.
Někam ven umístěte misku s vodou tak, aby na ni svítilo Slunce. Voda se bude odpařovat, proto ji vždy doplňte a zkontrolujte, zdali na ni stále svítí Slunce. Je to totiž zrádné, jelikož se místa svitu (náhodně) mění během celého dne. Při sledování vypařování vody z misky můžete sedět, točit palci a říkat si, jaký jste to gényjus, jelikož jste udělal něco pro přivolání deště, když jste právě někam odeslal misku vody.
Čekejte na déšť, přidávejte další dešťotvorné misky.

Dopsal bych další rady, ale moje miska začíná být téměř skoro docela prázdná...

Překvapení pro 42 % kamerádů Zlikatosti

2010-07-06T22:12:00.004+02:00

Všem děkuji za pomoc na velmi relevantním výzkumu, který pojednával o tom, co máme rádi. Toto rádění se ve většině odpovědí motalo okolo počasí a proto se jednalo o počasného anketu (sic).

47 % kamerádů Zlikatosti má rádo, když prší peníze a 42 % má rádo, když je tak akorát. A zrovnatak 42 % má rádo, když Jesisem udělá anketu! A proto tedy bude nová!

Tentokráte o zimolezu!

Věc koukací na koukání

2010-06-29T11:59:00.000+02:00

Jak na zaspání

2010-06-22T17:15:00.004+02:00

Dnešní den pro vás mám opět další grandyjózní radu, kterou jsem sám v praxi ověřil, takže se nejedná o žádný blud! Ne, že by snad některá moje rada byla bludným bludem.

Nástin situace: musíte někam jít/jet a je to tak důležité, že to ani napsat nejde. Probudíte se 5:49 a víte, že v 6:02 musíte bezpodmínečně opustit dům.

Překážky: jste nahý, zubovyčistnotoužící, sprchopotřebný, kafechtivý, žíznivý, hladný a musíte ještě nutně zapnout počítač a napsat jednu zprávu.

Cíl: dostat se z domu za 13 minut, vše stihnout a vypadat jako ze škatule s nápisem "formálně upravený".

Jak na věc: začne se tak, že se vyskočí z postele a běží se do koupelny (MUSÍ se běžet, ušetříte čas). Tam děláte vše jako obvykle s tím rozdílem, že zuby nečistíte tři minuty, ale jen jednu. Pokud se malujete, nemalujete se pět minut, ale jednu. Pokud se sprchujete, sprchujte se jen minutu. Pokud se češete, tak si prostě prohrabete vlasy cestou.
Pak vběhnete zpět do pokoje a poslepu popadněte nějaké obléčo, co se válí kolem. Nemůžete si rozsvítit a podívat se po něčem, protože na to není čas. Rychle to na sebe napasujte, zapněte počítač a napište zprávu.
Stále běhejte, nikdy jen tak obyčejně nechoďte. I kdybyste to nestihli, budete si připadat, že jste pro to udělali maximum.
Během minutového čištění zubů si vsugerujte, že dnes neposnídáte, protože je to zdravé a kafe taky nebude, protože je to tak zdravé. Změna jednou za čas je zdravá.
Pokud jste na kávě závislí, vemte si do ruky 3 tabletky guarany a 2 lecithinu, při běhu k domovním dveřím se zastavte u kohoutku s vodou a zabijte dvě mouchy jednou ranou - konečně se napijete a spolknete ty tablety. Během procesu pití si vsugerujte, že tablety nahradí kafe, jídlo, pohodičku a udělají vám skvělý den.
Nazujte si pantofle, do těch se jen skočí a nezdržuje se šněrovnáním.

Vyběhněte na ulici a gratulujte si (během česání vlasů)!

Jak nakupovat tak...

2010-06-21T19:29:00.003+02:00

... abychom byli spokojeni!

Takže co jsem dneska objevil:

Totiž abych začal nějak:

Já obvykle chodím jako škuban, tedy ne úplně, ale prostě na sebe ráno něco naprčím a jdu. Gatě ze seku, triko ze seku, oboje onošené. Oboje se to ještě navíc do pěti minut od naprčení samo umaže, takže jsou na tom různé bílé flekaniny. Za to já nemůžu. Když jdu ven, tak se netvářím nijak, což pro lidi okolo znamená, že se tvářím smutně. Vypadám prostě jako chudík (i když teda na nohách mám Rocky, ale to se nepočitá).

No a TAKHLE jdu do obchodu s botama (tam chodím často, vždycky to proběhnu a jdu dál, je to takový jako sport, protože si zkouším zapamatovat, jaké tam mají boty a kde jsou vyskládané a když tam jdu příště, tak to porovnávám - hlavně v Dajchmanu a Miškéru). A NIKDY mě nikdo neoslovil, jestli nechci něco pomoct a poradit...

A dneska: jsem se namódil, vzal jsem si kurále, svetr ofešný, gatě staré, ale neoflekatily se (nechápu proč) a místo Rock botky na klínku. Šinu si to do Miškéru a chlap nějaký tam po mě hned skočí, jestli chci s něčím pomoct. Mě to tak vyšokuje, že mlčím a NIC. Chlap se nedá odradit a jestli si jako nechci něco zkusit. To se uměju a furt mlčím jako balón bez praskliny. Nakonec zakroutím hlavou a pán jde dál. Uch, chudák pán.

Ale to není všechno, Frousák mi frousá za delší fous a tak jdu ještě do Dajchmana. A co se nestane tam? Čap mě prodavačka, jestli nechci s něčím pomoct. Už jsem připraven, opětuji úsměv a poděkuji, nechci!

Z toho plyne: pokud chcete nakupovat bez prodavačů, obujte si Rocky a nechte gatě volně flekatit. Pokud chcete asistenci, neberte si Rocky, gatě vám nezflekatí.

Pro zájemce o sňatek: Jesisem nosí Rocky.

Auťáky

2010-06-20T10:32:00.005+02:00

Dnešní poučné moudro se bude týkat komunikace. Všichni víme, že když něco napíšeme (ať už do mejlu, na fejsbruk, na nějaké fórum nebo za pomocí ickva), nemusí to druhá strana nutně pochopit, protože my si třeba děláme srandu, ale z těch písmenek to nejde poznat a nikdo nevidí, jak se chichotáme.
Proto (nejen) jsou na světě smajly, ale ty jsou buď ošklivé nebo naprosto nedostačující. A proto je zde Jesisemina sada Auťáků (která je neustále doplňována)! Posílají se prostě normálně ve zprávě místo smajlů.

Moje Auťáky můžete volně užívat nebo si můžete udělat nějaké vlastní! Dokonce to ani nemusí být auťáky!

Upozornění: ani jedna fotka (nebo obrázek) není moje. Všechny jsou stažené z netu a nemám k nim zdroj (ani povolení o použití), takže pokud jste majitel obrázku/fotky a nelíbí se vám mé použítí, tak mě kontaktujte a foto odstraním. Pokud víte, odkud foto je, tak mě taky kontaktujte, abych to sem mohl dopsat.

Jak se kupují boty

2010-06-19T11:07:00.006+02:00

Tento článek je opět velmi přínosný a pro všechny moc užitečný, protože snad každý si někdy musí koupit boty (ať už dnes nebo někdy v budoucnu a pokud má nohy a nemá někoho, kdo mu je koupí).

Jesisem, jak známo, má bot hodně, ale nosí jen troje. Rocky, žabky a cosi sexy, co je na 13cm klínech. A jak známo, Jesisem má starostlivou maminku.

Jesisem šla dnes s maminkou do města. Šly kolem obuvi. Maminka začala ukazovat přednosti divně vypadající (příšerné) páskové... bot (?), které by údajně Jesisem děsně slušely. Jesisem kývala hlavou, protože jí to bylo jedno.
Ale maminka se jen tak nedala a díky psychickému nátlaku Jesisem donutila, aby si boty zkusila.

Jesisem neměla fusakle (jelikož je už červen a tak Jesisem nosí furt dokola jakési reklamní žabky oranžové, protože ty minulé béžové už maminka zahodila) a tak řekla mamince, že nemá fusakle. Paní prodavačka Jesisem podala tělové ponožky, které ale nebyly ponožky! Byl to jako takový minipytlík JEN na prsty (prostě tak solidně 5x3 cm a nedalo se to natáhnout). Jesisem na to zůstala koukat a ptala se paní prodavačky, co s tím má jako dělat a že dostala nějaký pokažený pár, protože toto není fusakla!

A paní prodavačka se smála a říkala Jesisem, že si to musí dát na prsty a natáhnout přes patu. Jesisem to nešlo!
Co to proboha bylo?

Taková divná věc a ta prodavačka se ještě smála a přitom to byla ona, kdo mi podal takovou nenormálnost nečekanou! Tak jsem jí to podala zpět a chtěla normální ponožky pro Jesisem. Tedy takové, které si budu umět obléct a ne takové sofistikovanosti nepoužitelné. Jedna Jesisem by si myslela, že fusakle jsou prostě fusakle a žádná věda...

Abych to zkrátil, ty boty, co se líbily mamince, mi samozřejmě nebyly, protože mám divné nohy (moc hubené s extra dlouhými prsty) a tak mi skoro žádné boty nikdy nejsou. Maminka i paní prodavačka se snažily napasovat mě do nějakých jiných bot, ale já nechtěl, protože jsem si přece jedny zkusil a navíc boty mám a tak jiné nepotřebuju.

Maminka tedy platila ty fusakle jedny normální a paní prodavačka si také posteskla, že její syn žádné nové boty nechce, když má ještě ty staré a že je to prostě s dětma potíž.

AVŠAK! Pak nám ukázala (najednou a nečekaně) velmi SRANDOVNÍ boty! Žabky s masážními pucíky! Tak jsem řek, že to si teda koupím, protože to vypadá velmi srandovně a roztomile. A tak jsem si to koupil. Tedy maminka mi to koupila a já splnil svoji povinnost koupit si nové botky! Maminka sice nadšená nebyla, protože to nesplňuje taková ta kritéria slušné a nositelné obuvi, ale i tak je to podle mě pokrok!
Hned jsem se optal, jestli v nich můžu jít rovnou dom, abych tu novinku jako vyzkoušel a paní prodavačka hned začala odendvávat cedulky. Tak jsem jí řek, že to tam musí nechat, aby teda všichni viděli, že jsem si koupil nové boty. A tak to všichni viděli.

Ponaučení: dávejte bacha na divné fusakle, co nejsou fusakle!

Pro zájemce o sňatek: Jesisem má nové žabky se slevou 10%, které nejsou reklamní.

A dudatkové foto uchvancancujícího povrchu:

O čaji

2010-06-14T20:15:00.003+02:00

Dnes vám Jesisem nebude vykládat nic o tom, jak se čaj vaří nebo jak se pije. Bude to o výsledcích ankety!

Jsem opravdu potěšen, že

mí čtenáři mají k čaji velmi kladný vztah a velmi často ho slopají!
Johavý maskot v novém oblečku se také líbí!
nenalezl se nikdo, kdo by neměl čaj rád nebo ho měl dokonce přímo nerad!

A tak tedy nová anketa, která bude o počasí, protože kolem mě se neustále všichni baví o počasí.

O 1/2 čtvrté ráno

2010-06-07T03:26:00.003+02:00

Koupil jsem si
Skořici
Zasadil ji
A vylezl na oblak

Odloupal jsem okraje
Zdála se mi suchá
Drolila se
A tak jsem koukal dolů

Nemohl jsem letět
Vyčkával jsem
Domovní zvonek
A nepřestal jsem házet nohama

Slezl jsem zpět
Skořici nakoupenou
Nechal jsem tam ležet
A šel jsem otevřít

Jak si udělat krásné tetování

2010-06-01T15:38:00.002+02:00

Takže moje nová rada se týká všech, kdo pracují rádi nebo pracují neradi. Kdo pracuje rád, bere si práci i do postele. Kdo pracuje nerad, práci odkládá a tak si ji nakonec musí vzít do postele.

Jesisem teda v posteli pracuje s notebookem, ale tentokráte si s sebou musela vzít i papíry a pero. Jesisemino pero obsahuje psací tekutinu, aby se s ním dalo dobře malovat. Pokud máte "normální" pero s náplní, která není nutně úplně tekutá nebo nevytíká ven, pokud pero zabodnete kolmo do papíru, tak jste za vodou a nemůžete vyzkoušet Jesiseminu novou vychytávku.

Ale abych to zkrátil. Prostě jsem tak makal makal makal, že se mi chtělo spát. Uložil jsem notebook, odstranil z postele papíry a další věci, které tam až tak nutně nepotřebovaly spát se mnou a zhasl jsem. Něco mě sice tlačilo, ale myslel jsem, že je to ohyb trička (XXL Jack Daniels), ve kterém se tak jakože ležérně topím a mám jej po kolena. Nevěnoval jsem tomu pozornost a usnul jsem.

Ráno jsem vedle sebe nalezl otevřené pero. Byl jsem zděšen, protože jsem myslel, že ztratilo klobouček. Hrabal jsem v posteli. Našel jsem a byl jsem happy.

Čistím si pak zuby a se najednou dívám a mám cool a in tetování na ruce! Prostě černá parádička! Pak se dívám dál a mám to i na noze, další černá parádička!

Z toho plyne, že pokud necháte pero v posteli a bez klobouku, potetuje vás (a prostěradlo a prososá se to až na matraci a je to fakt všude a vy jste jako čuně a nejde to odrhnout...)

=> Tedy pecka návod, doporučuji vyzkoušet!

Anketa fanketa, plno bude banketa!

2010-04-05T18:58:00.002+02:00

Chtěl bych poděkovat všem svým Fejsbrukovým fandům. Chtěl bych poděkovat všem svým nefejsbrukovým fandům. Prostě svým fandům! Všem svým fandům, tak bych to řekl. Chtěl bych jim poděkovat za podporu, pozornost a hlasy v mých anketicích.

Jesisem není nevděčná a tak pro Vás má za odměnu novou anketu, která se týká všech!

Z minulé ankety o knoflíkách jasně plyne, že je máme vcelku rádi, ale nijak extra jim nevěnujeme pozornost i když si myslíme, že jsou roztomilé. Někdy jim říkáme knofle a předstíráme při tom světlo.

Báseň o mraku

2010-03-27T17:49:00.001+01:00

Báseň o mraku

Alfons Burbón
Jesisem Lizulalo

Na obloze mrak
vypadá jako mrak
tváří se jako mrak
vždyť je to jen mrak.

Mrak je to takový
Jako chumáč takový
Je celý šedý takový
Obvyklý mrak takový

Neslyšně si plyne
stejně jako náš čas plyne
i ten jeho plyne
všechno kolem plyne.

Slunce za ním září
Není vidět jak září
Mrak šedou barvou září
I když není září

Nevíme kam cestuje
snad ale někam cestuje
pták vedle něj cestuje
do teplých krajin cestuje.

Z oblohy on vidí nás
Otisk svůj zanechá v nás
Snad je tu jen pro nás
A nikdy neopustí nás

Nový Brejle

2010-03-24T19:33:00.000+01:00

Kdo Jesisem zná a aktivně se s ní stýká, ví, že nosí sluneční brýle. Že prostě pořád nosí sluneční brýle a v zimě jim laškovně říká "čepice". Dokonce je v nich vyfocená i na občance a ráda se s tím chlubí.

Ovšem takové brýle nevydrží všechno, zvláště, jsou-li kupované ve stánkovém výprodeji za 70,- (a také proto, že Jesisem neustále padají na zem). I stalo se, že ruply a vypadlo sklo, což Jesisem slepila. Několikrát. A dnes přišel zlom. Ty brýle se prostě rozlomily. A konec.

Dnes jsem prostě musel mezi lidi jak idiot bez brýlí! Strašné, připadal jsem si tak bezbrýlatě a pořád jsem myslel na to, že "něco" nemám!

Tak jsem zaplul do obchodu a chvíli hledal vhodnou náhradu. Plácl jsem se přes kapsu, náhrada mě přišla na celých 79,-!

Až tedy Jesisem potkáte, můžete jí chválit nové brýle, které jí snad zase vydrží 3 roky...

Malý TOASTER

2010-03-23T20:13:00.000+01:00

Tohle jsem vám chtěl říct už dávno, ale tak moc jsem na to myslel, že jsem se k tomu prostě nedostal.

Když jsem byl menší (než jsem teď), viděl jsem v televizi malovaný film o něčem, hadru, vysavači, něčem, něčem a možná lampičce nebo tak něčem. Tedy měl jsem naproto určitou představu, cože jsem to vlastně viděl.
A teď vážně - Všichni byli moc roztomilí a zažívali roztodivná dobrodružství - tak tolik si toho asi pamatuju. A proto jsem to nikdy nenašel (vlastně jsem to ani nehledal, protože jinak bych to musel najít. Zkrátka nechal jsem to ke mně přijít, aby to bylo víc romantické) a s tímto geniálním filmem jsem se rozloučil a smířil se s tím, že prostě nebude a už ho nikdy víc neuvidím.

ALE!

Štráduju si to s maminkou do Lídlu pro jogurty. Ke kase si neseme digitální váhu, mixér a kopu dalších blbin, není to jak odnést. Prostě pro jogurty. Maminka si u kasy najednou všimne, že tam mají nějaký animovaný film a ze srandy (!) se mě zeptá, jestli to nechci. A já zůstanu stát, pás s nákupem zůstane jet. A já jsem prostě MIMO! Chápete, co maminka držela v ruce? Ten film, byl jsem prostě uchvácen!

Všem doporučuji zkouknout, je to prostě pecka, kdo to nezná, ať to pozná...

Foto je odněkud ukradeno.

Jedna malá o Ploštici

2010-03-22T22:23:00.001+01:00

Jedna malá o Ploštici

Jedna malá ploštice
Na Sluníčku sedíce
Krofky svoje škrobíce
Nožičky si hladíce
Na zadní se stavíce
Potichoučku slyšíce
Pod okýnkem zajíce
Pozorujíc družice
Maličkosti loudíce
A poté je žrajíce
Tahle malá ploštice
Celým světem bloudíce
Spokojeně nejvíce
Když uloví komplice
Šine si to k trafice
Nikdy však neplatíce
Schová se do pšenice
Tak to jde už měsíce
Co je voda v rybníce
Tahle malá ploštice
Pracuje ve fabrice
Dodržuje tradice
Věnuje se technice
Ráda vůni skořice
Špinavé má střevíce
Tahle malá ploštice

Recept na ňaminu + nová rubrika!

2010-01-22T19:40:00.004+01:00

Nová rubrika bude pojednávat o receptech, které Jesisem sama vaří. Z toho jasně plyne, že se nutně bude jednat o věci levné a snadno připravitelné.

Jak známo široké veřejnosti, Jesisem nerada maso a když už, tak kuřecí. A proto mám nedostatek bílkovin (a vůbec všeho - jak tvrdí moje maminka). Vymyslel jsem tedy, že začnu jíst SÓJU! To je vám takový pytlíček s kostičkami (nebo jinými tvary), co stojí kolem desetikeruny!

Kdysi dávno jsem sóju jedl a pamatuji si, že mi katastrofálně ostudně nechutnala a proto jsem vymyslel vlastní recept, který jakémukoliv nechutnání zamezí - takže nemusíte ani trpět obavou, že vám nebude chutnat!

RECEPT: JESISEMINA SÓJOVÁ ŇAMINA

Ingredyjence: pytlík sóji, hrnec nějaký, voda, sůl, pálivá paprika, chili paprika, pepř

Jak na to: Vezmeme hrnec nějaký a nalijeme do něj vhodné množství vody. Na dvě hrsti sójáckých kostek asi půl litru. Do vody dáme solidně soli a celé to postavíme (hrnec - vodu - sůl) na šporák a přivedeme k varu. Pak tam frcneme ty kosky sóji a přichází to hlavní - okuřenit to.

Prvně vezmeme hrst pálivé papriky a hodíme ji do hrnce. Poté vezmeme hrst pepře a hodíme ji do hrnce. Poté vezmeme hrst čili papriky a hodíme ji do hrnce. Voda v hrnci již není průzračná, ale tmavorudá, asi jako nějaká omáčka. Necháme to tak 20 minut vařit, semtam promícháme, jelikož se nám koření usazuje na povrchu, tak aby se hezky proplavalo.

Po 20-ti minutách ňaminu proženeme takovým tím sýtkem kuchyňským. Vidíme, že má šedorudou barvu a je obalena kořením. Takto upravenou dobrotu nasypeme na předem připravený talíř se zeleninou.

Je to velmi velmi dobré. Luxusní bašta za pár kerun, vhodná pro všechny kromě pacientů na pooperačním.

Podtácek ze starých magazínů!

2010-01-17T16:50:00.003+01:00

Dnes se budeme v rubrice "Jak na Věc" zabývat něčím užitečným pro každého!

Nebudu tvrdit, že se jedná o můj nápad - je to prostě odtud!

Hlavní je, že tento nápad schvaluji, sdílím a doporučuji vyzkoušet - tvorba této malé věci je nekonečně zábavná a eliminuje kafová kolečka po stole (což nutně nemusí být tak pozitivní věc. Já sama patřím k lidem, kteří mají tato kolečka rádi).

Všichni víme, že část internetových návodů a rad je v praxi nerealizovatelná a proto přikládám důkaz, že to stvořit jde (důkazem je Šišatoočná beruška, která, jak známo, bydlí výhradně pod mým monitorem).

Můj podtácek je tvořen starým katalogem Avon, který nevím odkud mám - ovšem díky tomu použité papíry smrděly nabízenými parfémy. Tento podtáckový nedostatek jsem odstranila použitím lepidla na decoupage (tím chci říct, že jsem napaplala lepidlo na obě strany tácíku, aby pach parfémstva neprosakoval).

Jakékoliv rady ohledně této vymoženosti jsem ochoten poskytnout!

Po odmlce - anketice

2010-01-14T21:14:00.001+01:00

Jesisem je v dnešních a okolních dnech velmi zaneprázdněn a proto na blogu nepřibývají nová a nová moudra. Není to důvod k obavám, zanedlouho bude snad vše uvedeno do normálu.

A ANKETICE o sněhu! A pamatujte - sněhulák = huhulák!

Dyzajn

2010-01-09T08:54:00.004+01:00

Jak jsem tak stále rachal s dyzajnem, začal jsem si prohlížet free šablonice! A objevil jsem tuhle. Ihned mě zaujala tím, jak je neskutečně ošklivá - díky tomu jsem si ji pořádně prohlédl a začal být fascinován tím, jak moc ty obrázky nahoře odpovídají obsahu Zlikatosti. A to je přesně ten důvod, proč jsem ji sem dal.

Zděšený čtenář může své obavy odložit stranou, nepochybně to zde dlouho nevydrží...

Návod: Jak si koupit kartáč na vlasy

2010-01-08T17:36:00.006+01:00

Již jsem sem dlouho nedal žádnou radu a tak jsem se rozhodl, že to napravím. Tentokráte bude moje rada nesrandovní a použitelná, takže se nebudete smát, ale plakat štěstím.

Česat si vlasy většina lidu potřebuje. A pokud jste jako já, máte na polici v koupelně hřeben za 9,-, který semtam umejete starým zubním kartáčkem poté, co hřeben začne měnit barvu. Jednoho dne vás pak napadne, že jistě existují lepší věci pro česání a začnete pátrat (pokud vás to nenapadne, zrovna jste si to teď přečetli).

Tedy chtěl jsem vywolframovatalpha si to, ale jelikož mi WA jednou řekl, že mě má rád, nechtěla jsem ho otravovat. Proto jsem si to jen vygooglil. No a na co jsem nepřišel!

Co tedy ke kráse vlasů potřebujete - celodřevěný kartáč s kančími štětinami. Jesisem se tedy rozhodla, že si tuto úžasnost koupí. Proto vyrazila do Vaňkule, aby si tento vynález převratný koupila jen proto, že na netu lidi tvrdí, jak super věc to je.

Naklusl jsem do Profimedu, což je momentálně asi jediný obchod, který mám ve Vaňkuli rád. Koupil jsem si tam prvně dva barevné zubní kartáčky (jelikož jsou hezky barevné) a pak jsem se zeptal na ten kartáč. Poučen z diskuze na webu jsem věděl, že si musím koupit ten, jehož štětiny jsou zasazeny ve dřevě a ne v gumě. To jsem také řekl paní prodávající. Měla takové dva. Jeden velký a jeden malý. Malý byl na můj vkus moc malý a tak jsem se optal, kolikže koštuje ten velký a záhy poté jsem si koupil ten malý.

Dostal jsem zdarma další kartáček na zuby a dva bombóny, které byly růžové a vypadaly jako antibiotika. To jsou věci!

Jinak si mohl pravidelný nákukník všimnout, že neustále hrkám s dyzajnem. Toto bude pokračovat i nadále, takže se neděste, nebude to takto nedodělané stále...

四

2010-01-02T17:38:00.007+01:00

Zelená stébla

Probodávají bělost

Padlého sněhu

Pod dřevěným zábradlím

Starého domu bez skel

Nový rok, nová ANKETA

2010-01-01T11:33:00.011+01:00

Nejdříve ale shrnutí výsledků minulé vánoční ankety!
Většina jí cukroví a má Vánoce ráda a slaví je i přesto, že je Vánoce depresují a nemají je rádi.

A teď nová anketa, která není vtipná, ale zato velmi vědecky přínosná.

Bude o kýchání - přesněji o tom, zdali něco říkáte poté, co si kýchne osoba ve vaší blízkosti!

Předsevzetí do roku nového...

2009-12-31T21:41:00.006+01:00

... vážně míněno!

1. Zůstat taková Jesisem
2. Zůstat u Zlikatosti
3. I nadále ignorovat omezenost telefonu ("Podívej tady!" "Vidíš to?!" "Páni, ten dort ale voní, co?" "Sáhni, jak je to jemné")
4. Být Jesisem
5. Cikorkovat, kde to jde
6. Více používat slovo "blbina"
7. Na večejnosti používat méně neobvyklých citoslovcí
8. Pít víc kafe
9. Nechechtat se, když se hraje poker
10. Schválně bod 9. nedodržovat
11. Ouchat kolouchat
12. I nadále radostně čůrat a hodně o tom mluvit
13. Hodně zlobit a provokovat
14. Říkat "zapomeň" místo "ani náhodou"
15. Kupovat si ředkve
16. Dělat neobvyklé náušnice z obvyklých materyjálů
17. Obtěžovat okolí nesmyslnými seznamy
18. Hodně všem a ve všem radit
19. Vařit nejedlá jídla
20. Chodit do obchodů s různými dotazy, ale nikdy si nic nekoupit
21. Milovat Frousáky
22. Číst knihavosti a mumat je
23. Méně o sobě mluvit
24. Malovat Fí oči každý sudý týden
25. Být prasisko
26. Zalévat a starat se o kytičku, kterou jsem za trest dostal
27. Šetřit padesátikeruny
28. Povalovat se více v křesle
29. Zkusit někdy zpívat
30. Častěji vynášet koš (Příchozí poštu)

Vánoce jsou o darech

2009-12-29T14:50:00.001+01:00

Tak tedy: ten název je schválně tak MOC provokativní! Čistě z provokativních důvodů, žádná habaďůra za tím neňá. Nicméně zpět k věci - článek bude o darech pod strom.

Není to tak dlouho, co jsem si povídala s jedním kamarádem a vypadlo ze mě, že je mi 19 let. On mi, drzoun jeden, sdělil, že je mi 21 let. 2 a 1. To jsem nečekal. Nevěřím, že mi tolik opravdu je a hodlám to zapomenout hned, jak tento hodnotný článek dopíšu.

Nicméně už konečně k těm darům. Já nejsem takový ten spratek protivný, co má radost jenom z darů, které jsou in a hodnotné a drahé a já nevím jaké. Mám radost ze všech darů, které dostanu. Všichni vědí, že jsem blázen do svíček, aromalampiček a podobných blbin dekoračně-ňuchacích-neňuchacích, že jsem knihomil a vyslopám hodně čaje, že mám rád sladké věci, fešné a roztomilé spodní prádlo a fusakle. Nicméně už hezkou řádku let nikoho nenapadlo, že je více než vhodno dávat mi hračky - a že jsem tedy velmi hravý jedinec.

Nebudete mi to věřit, ale splnily se mi dva sny - dostala jsem Frousáka (to mě málem fakt štrejchlo) a něco, co capatí! Tedy z toho plyne, že kamarád je moták. Jistě mi není 2 a 1, ale 1 a 2. S tím se možná i smířím...

McLaren F1 jde k zubaři

2009-12-28T19:47:00.000+01:00

Jak se peče cukroví vánoční

2009-12-25T12:16:00.006+01:00

Tento geniální článek je pro ty z vás, kteří si teprve teď všimli, že včera byl Štědrý den a do té doby to nevěděli. Tedy pro ty, kteří nemají na Vánoce nic, ale přesto chtějí cukroví, které nikdy nepekli a nevědí, jak na to. Jesisem pro vás má unikátní pomoc!

Návod na pečení lineckého, které má každý rád!

Co k tomu potřebujete: internet, ingredience, které poradí internet, umetou lahev od piva (nebo od něčeho), sklenici, tatínka doma a maminku v práci.

Jak na to: Najděte si na netu návod na linecké cukroví. Je lépe projít si návodů několik, pak je porovnat a zkusit vybrat ten nej. Velkým pomocníkem může být i diskuze pod článkem! Poté běžte do obchodu a nakupte si suroviny podle onoho návodu a papír na pečení. Tatínek to všechno odtáhne do domu.

Tím končí otravná část a začíná ta dokonalá!

Uhňácejte těsto tak, že to dáte všechno dohromady, kromě marmelády, ta se dává, až se to upeče. Pak to frcněte na fous do lednice. Zatím můžete točit palci a pochvalovat si, jak jste dokonalý vařič cukroví. Za hodinku (což je onen fous) to z lednice vyndejte a asi tak pět minut se na své nekonečně chutné veledílo koukejte (to je doba potřebná k povolení těsta, aby bylo zase hňácatelné). Teď přichází grandiózní část návodu, která počítá s naprosto minimálními náklady a maximálním ziskem.
Nevařiví lidé obvykle nemají ani páru, kde se v kuchyni jejich maminky nachází váleček na těsto. Proto je potřeba ho něčím nahradit - pivní lahví, pixlou energy drinku nebo třeba vázou na květiny. U vykrajovátek je to to samé, nejschůdnější je použití sklenice. Pokud však chcete nějaké hezké tvary, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Pozor jen na to, že to musíte umýt, než s tím budete machňat v těstíčku.

No a to je celé! Pak dáte pečící papír na plech, na to nějak solidně naskládáte ty vykrajovanky a řeknete tatínkovi, aby hlídal až se to upeče a poté to vyndal, aby jste se vy nepopálili.

Konec, dobrou chuť!

A protože jsem Jesisem...

2009-12-23T12:53:00.001+01:00

... anketicím dobrý den!

Už dlouho nebyla anketa a tak je nutně ten správný čas na novou.

Výsledky staré ankety jsou takové, že všichni mají postelení rádi a to hlavně v zimě. Dost lidu v posteli jí a někteří mají dokonce začuněnou postel, ve které často dlí s notebookem. Jesisem se poučila a bude dělat kratší ankety.

Nová anketa je tedy vánoční. Není vtipná, jak je u mých anket obvyklé, ale zato je velmi přínosná!

ŠTĚSTÍ

2009-12-20T15:40:00.001+01:00

Dnes mi zvonil telefon - číslo mi neznámé. Obvykle takové hovory nikdy nezvedám, ale dnes jsem musel, jelikož jsem trpěl akutní obavou, že je to můj daňový poradce, vztahový poradce, smíchový poradce, finanční poradce nebo jiná významná osobnost, co mě tahá z bryndy, když do ní zabřednu.

Nebylo to tak. Byla to nějaká pani, co se jmenovala Tý Mobajl. Dobré jméno. Záhy jsem ale zjistil, že to tak není, jelikož nějaké normální ženské jméno dodala záhy poté. Takže se vůbec nejmenovala Tý Mobajl. To mě tak zklamalo, že jsem se s ní chtěl hned přestat bavit.

Pak mě napadlo, že mi vlastně došel tarif, co jsem měl a tak bych jí mohl mezi řečí říct, ať udělá, aby mi byl tarif prodloužen. Tak jsem to tady hned řekl: "vy jste ta paní, co mi může prodloužit tarif, co mi došel, když jsem s tím nic nedělal?" A paní řekla, že ona není TA paní, že ona má pro mě super nabídku!

Byla jsem vybrána systémem (paní si asi neuvědomila, jak neskutečně děsivé a bezmocné to je, když vás prostě vybere systém a prezentovala to jako něco úchvatného) a díky tomu pro mě má tuto potěšující nabídku, která je nabídnuta jen někomu! Jen mi a dalším 99 999 lidem z České republiky. Pane, tomu se říká štěstí, pravděpodobnost toho, že vyberou mě = výhře v lotynce!

Bylo to tak nějak, že je to děsně super nabídka, volání zdarma na 5 čísel (která se snadno aktivují) a ještě dalších 60 minut volání zdarma. Prostě samé jakési zdarmavolání. Tak jsem řek, že nikomu nevolám. Paní to sice zarazilo, ale řekla mi, že k tomu dostanu jakési zvýhodnění (?) a hlavně telefon za kerunu. Na co mi je telefon za kerunu, když mám SVŮJ telefon, už mi nevysvětlila.

Chytře jsem se zeptal, jestli mi tu výhodnost může plácnout na moje stávající číslo a dozvěděl jsem se, že ne. Tak jsem vysvětlil, že to je pro mě nevýhodná nabídka, která mi nenabízí nic, co by mě nějak potěšilo a nechť s tím tedy obšťastní pan Systém někoho dalšího. Rozloučil jsem se a zapacl jsem hovor.

Za fous mi volá znova! Tak to zvednu a myslím na to, že paní si vzpomněla, že mi umí prodloužit můj tarif! Bohužel mě pan Systém ZASE vybral! To je štěstí, co?

Neslyšný ťapot botou...

2009-12-19T17:05:00.005+01:00

Dnešní návod je geniální a nezbytný (tedy se bez něj prostě neobejdete a budete ho využívat velmi často).

Nástin problému: je zima, je večer, sněží, jste v čekárně na frousplace, v čekárně je zima, v čekárně jsou hodiny, v čekárně jsou poťapky, v čekárně je Bzučící věc, v čekárně jsou záchody, v čekárně jsou další zamlklí lidé; složení osazenstva čekárny: 40% důchodkyně, 20% studenti, 10% hokejisté, 20% pubertální zamilovaná cool mládež, 10% Jesisem.

Teď: je vám zima, tma, utahano, pokukujete po hokejistovi, protože má velký fascinující obrbatoh

Řešení - HRA O Tichém ťapotu botou (zabavení se, než přijede Frousák)

Potřeby: vaše oči, uši, mozexon a vše, co je v čekárně

Jak se to dělá: Začnete tím, že se podíváte na svoje hodinky (nebo mobil), abyste věděli, kolik času na hru máte. Poté tiše sedíte a posloucháte minuty. Minuty se poslouchají tak, že si sednete pod hodiny v čekárně a posloucháte, kdy jim přeskočí rafyje (ten, kdo je v čekárně s dygyhodinami, má smůlu a musí si vymyslet vlastní hru). Takže sedíte a odhadujete, kdy uběhla minuta - podle zvuku hodin. Pokud to umíte hned a nemusíte se to tedy učit, počítejte ňamot rafičky tak zhruba do pěti. Pak si začněte všímat ostatních zvuků - splachování záchodu, zvuky pracující Bzučící věci, otvírané a zavírané dveře, konverzaci pubertální mládeže.

Stále poslouchejte hodiny, každý pohyb hodinových rafiček si připočtěte ke startovním pěti.

Poté sledujte, jak ostatní osazenstvo čekárny znuděně chodí určitou náhodnou trasu a jejich krokům vymýšlejte zvuky, které jsou ale jen ve vaší hlavě. Takto pokračujte dále, až zmapujete vymyšlené zvukokroky u všech čekajících lidí.

Poslouchejte celý ten kolotoč vymyšlených a skutečných zvuků a stále poslouchejte a počítejte hodiny.

Když to máte celé sehrané, pomalu se zvedněte a můžete jít na Frousáka!

Za týden - Štědrý den

2009-12-17T17:31:00.000+01:00

No a k navození atmosféry mám pro své čtenáře fotkový dar!